Proverbs 5
1 My sonne, hearken vnto my wisedome, and incline thine eare vnto my knowledge.
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 That thou maiest regarde counsell, and thy lippes obserue knowledge.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 For the lippes of a strange woman drop as an honie combe, and her mouth is more soft then oyle.
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 But the end of her is bitter as wormewood, and sharpe as a two edged sworde.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 She weigheth not the way of life: her paths are moueable: thou canst not knowe them.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Heare yee me nowe therefore, O children, and depart not from the wordes of my mouth.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Keepe thy way farre from her, and come not neere the doore of her house,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Least thou giue thine honor vnto others, and thy yeeres to the cruell:
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 Least the stranger should be silled with thy strength, and thy labours bee in the house of a stranger,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 And thou mourne at thine end, (when thou hast consumed thy flesh and thy bodie)
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 And say, How haue I hated instruction, and mine heart despised correction!
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 And haue not obeied the voyce of them that taught mee, nor enclined mine eare to them that instructed me!
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 I was almost brought into all euil in ye mids of the Congregation and assemblie.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Drinke the water of thy cisterne, and of the riuers out of the middes of thine owne well.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Let thy fountaines flow foorth, and the riuers of waters in the streetes.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 But let them bee thine, euen thine onely, and not the strangers with thee.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Let thy fountaine be blessed, and reioyce with the wife of thy youth.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Let her be as the louing hinde and pleasant roe: let her brests satisfie thee at all times, and delite in her loue continually.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 For why shouldest thou delite, my sonne, in a strange woman, or embrace the bosome of a stranger?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 For the waies of man are before the eyes of the Lord, and he pondereth all his pathes.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 His owne iniquities shall take the wicked himselfe, and he shall be holden with the cordes of his owne sinne.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Hee shall die for fault of instruction, and shall goe astray through his great follie.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
