John 11
1 And a certaine man was sicke, named Lazarus of Bethania, the towne of Marie, and her sister Martha.
Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii.
2 (And it was that Mary which anointed the Lord with oyntment, and wiped his feete with her heare, whose brother Lazarus was sicke.)
(Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)
3 Therefore his sisters sent vnto him, saying, Lord, beholde, he whome thou louest, is sicke.
Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“
4 When Iesus heard it, he saide, This sickenes is not vnto death, but for the glorie of God, that the Sonne of God might be glorified thereby.
Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“
5 Nowe Iesus loued Martha and her sister, and Lazarus.
Měl velmi rád obě sestry i Lazara,
6 And after he had heard that he was sicke, yet abode hee two dayes still in the same place where he was.
ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.
7 Then after that, said he to his disciples, Let vs goe into Iudea againe.
Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“
8 The disciples saide vnto him, Master, the Iewes lately sought to stone thee, and doest thou goe thither againe?
Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“
9 Iesus answered, Are there not twelue houres in the day? If a man walke in the day, hee stumbleth not, because he seeth the light of this world.
„Proč se bojíte, jako by už nastávala noc, “řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil.
10 But if a man walke in the night, hee stumbleth, because there is no light in him.
Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“
11 These things spake he, and after, he said vnto them, Our friend Lazarus sleepeth: but I goe to wake him vp.
Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“
12 Then said his disciples, Lord, if he sleepe, he shalbe safe.
Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“
13 Howbeit, Iesus spake of his death: but they thought that he had spoken of the naturall sleepe.
Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.
14 Then saide Iesus vnto them plainely, Lazarus is dead.
Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel
15 And I am glad for your sakes, that I was not there, that ye may beleeue: but let vs go vnto him.
a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“
16 Then saide Thomas (which is called Didymus) vnto his felow disciples, Let vs also goe, that we may die with him.
Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
17 Then came Iesus, and found that he had lien in the graue foure dayes alreadie.
Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.
18 (Nowe Bethania was neere vnto Hierusalem, about fifteene furlongs off.)
Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,
19 And many of ye Iewes were come to Martha and Marie to comfort them for their brother.
a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.
20 Then Martha, when shee heard that Iesus was comming, went to meete him: but Mary sate still in the house.
Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma,
21 Then said Martha vnto Iesus, Lord, if thou hadst bene here, my brother had not bene dead.
ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.
22 But now I know also, that whatsoeuer thou askest of God, God will giue it thee.
Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“
23 Iesus said vnto her, Thy brother shall rise againe.
„Neboj se, “odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“
24 Martha said vnto him, I know that he shall rise againe in the resurrection at the last day.
25 Iesus saide vnto her, I am the resurrection and the life: he that beleeueth in me, though he were dead, yet shall he liue.
Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí,
v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“ (aiōn g165)
27 She said vnto him, Yea, Lord, I beleeue that thou art that Christ that Sonne of God, which should come into the world.
„Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět, “odpověděla.
28 And when she had so saide, she went her way, and called Mary her sister secretly, saying, The Master is come, and calleth for thee.
Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“
29 And when she heard it, shee arose quickly, and came vnto him.
Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
30 For Iesus was not yet come into the towne, but was in the place where Martha met him.
Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.
31 The Iewes then which were with her in the house, and comforted her, when they sawe Marie, that she rose vp hastily, and went out, folowed her, saying, She goeth vnto the graue, to weepe there.
Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.
32 Then when Mary was come where Iesus was, and sawe him, she fell downe at his feete, saying vnto him, Lord, if thou haddest bene here, my brother had not bene dead.
Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
33 When Iesus therefore saw her weepe, and the Iewes also weepe which came with her, hee groned in the spirit, and was troubled in himselfe,
Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.
34 And saide, Where haue ye layde him? They said vnto him, Lord, come and see.
Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“„Pojď, Pane, ukážeme ti, “odpověděli.
35 And Iesus wept.
Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.
36 Then saide the Iewes, Beholde, how he loued him.
„Podívejte, jak ho měl rád, “šeptali někteří mezi sebou.
37 And some of them saide, Coulde not he, which opened the eyes of the blinde, haue made also, that this man should not haue died?
Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
38 Iesus therefore againe groned in himselfe, and came to the graue. And it was a caue, and a stone was layde vpon it.
To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.
39 Iesus saide, Take ye away the stone. Martha the sister of him that was dead, said vnto him, Lord, he stinketh alreadie: for he hath bene dead foure dayes.
„Odvalte ten kámen!“přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu, “namítla Marta.
40 Iesus saide vnto her, Saide I not vnto thee, that if thou diddest beleeue, thou shouldest see the glorie of God?
„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“podivil se Ježíš.
41 Then they tooke away the stone from the place where the dead was layde. And Iesus lift vp his eyes, and saide, Father, I thanke thee, because thou hast heard me.
Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.
42 I knowe that thou hearest me alwayes, but because of the people that stand by, I said it, that they may beleeue, that thou hast sent me.
Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“
43 As hee had spoken these things, hee cried with a loude voyce, Lazarus, come foorth.
Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“
44 Then he that was dead, came forth, bound hande and foote with bandes, and his face was bound with a napkin. Iesus said vnto them, Loose him, and let him goe.
A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to, “přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
45 Then many of the Iewes, which came to Mary, and had seene the thinges, which Iesus did, beleeued in him.
Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.
46 But some of them went their way to the Pharises, and told them what things Iesus had done.
Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům.
47 Then gathered the hie Priests, and the Pharises a councill, and said, What shall we doe? For this man doeth many miracles.
Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy!
48 If we let him thus alone, all men will beleeue in him, and the Romanes will come and take away both our place, and the nation.
Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“
49 Then one of them named Caiaphas, which was the hie Priest that same yere, said vnto them, Ye perceiue nothing at all,
Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti!
50 Nor yet doe you consider that it is expedient for vs, that one man die for the people, and that the whole nation perish not.
Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“
51 This spake hee not of himselfe: but being hie Priest that same yere, he prophecied that Iesus should die for that nation:
Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid.
52 And not for that nation onely, but that he shoulde gather together in one the children of God, which were scattered.
Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.
53 Then from that day foorth they consulted together, to put him to death.
Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život.
54 Iesus therefore walked no more openly among the Iewes, but went thence vnto a countrey neere to the wildernes, into a citie called Ephraim, and there continued with his disciples.
Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště.
55 And the Iewes Passeouer was at hande, and many went out of the countrey vp to Hierusalem before the Passeouer, to purifie themselues.
Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů.
56 Then sought they for Iesus, and spake among themselues, as they stoode in the Temple, What thinke ye, that he cometh not to the feast?
Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“
57 Now both the high Priestes and the Pharises had giuen a commandement, that if any man knew where he were, he should shew it, that they might take him.
Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.
