Job 6
1 Bvt Iob answered, and said,
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Oh that my griefe were well weighed, and my miseries were layed together in the balance.
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 For it woulde be nowe heauier then the sande of the sea: therefore my wordes are swallowed vp.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 For the arrowes of the Almightie are in me, the venime whereof doeth drinke vp my spirit, and the terrours of God fight against me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Doeth the wilde asse bray when he hath grasse? or loweth the oxe when he hath fodder?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 That which is vnsauerie, shall it be eaten without salt? or is there any taste in the white of an egge?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Such things as my soule refused to touch, as were sorowes, are my meate.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Oh that I might haue my desire, and that God would grant me the thing that I long for!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 That is, that God would destroy me: that he would let his hand go, and cut me off.
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Then should I yet haue comfort, (though I burne with sorowe, let him not spare) because I haue not denyed the wordes of the Holy one.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 What power haue I that I should endure? or what is mine end, if I should prolong my life?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Is my strength the strength of stones? or is my flesh of brasse?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Is it not so, that there is in me no helpe? and that strength is taken from me?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 He that is in miserie, ought to be comforted of his neighbour: but men haue forsaken the feare of the Almightie.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 My brethre haue deceiued me as a brook, and as the rising of the riuers they passe away.
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Which are blackish with yee, and wherein the snowe is hid.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 But in time they are dryed vp with heate and are consumed: and when it is hote they faile out of their places,
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Or they depart from their way and course, yea, they vanish and perish.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 They that go to Tema, considered them, and they that goe to Sheba, waited for them.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 But they were confounded: when they hoped, they came thither and were ashamed.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Surely nowe are ye like vnto it: ye haue seene my fearefull plague, and are afraide.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Was it because I said, Bring vnto me? or giue a rewarde to me of your substance?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 And deliuer me from the enemies hande, or ransome me out of the hand of tyrants?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Teach me, and I wil hold my tongue: and cause me to vnderstande, wherein I haue erred.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Howe stedfast are the wordes of righteousnes? and what can any of you iustly reproue?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Doe ye imagine to reproue wordes, that the talke of the afflicted should be as the winde?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Ye make your wrath to fall vpon the fatherlesse, and dig a pit for your friende.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Nowe therefore be content to looke vpon me: for I will not lie before your face.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Turne, I pray you, let there be none iniquitie: returne, I say, and ye shall see yet my righteousnesse in that behalfe.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Is there iniquitie in my tongue? doeth not my mouth feele sorowes?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
