Job 4
1 Then Eliphaz the Temanite answered, and sayde,
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 If we assay to commune with thee, wilt thou be grieued? but who can withholde himselfe from speaking?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Behold, thou hast taught many, and hast strengthened the wearie hands.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Thy wordes haue confirmed him that was falling, and thou hast strengthened the weake knees.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now it is come vpon thee, and thou art grieued: it toucheth thee, and thou art troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Is not this thy feare, thy confidence, thy pacience, and the vprightnesse of thy wayes?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Remember, I pray thee: who euer perished, being an innocent? or where were the vpright destroyed?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 As I haue seene, they that plow iniquitie, and sowe wickednesse, reape the same.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 With the blast of God they perish, and with the breath of his nostrels are they cosumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of the Lion, and the voyce of the Lionesse, and the teeth of the Lions whelpes are broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The Lyon perisheth for lacke of pray, and the Lyons whelpes are scattered abroade.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 But a thing was brought to me secretly, and mine eare hath receiued a litle thereof.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In the thoughtes of ye visions of the night, when sleepe falleth on men,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Feare came vpon me, and dread which made all my bones to tremble.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 And the wind passed before me, and made the heares of my flesh to stande vp.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Then stoode one, and I knewe not his face: an image was before mine eyes, and in silence heard I a voyce, saying,
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Shall man be more iust then God? or shall a man be more pure then his maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Beholde, he founde no stedfastnesse in his Seruants, and laid follie vpon his Angels.
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Howe much more in them that dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, which shalbe destroyed before the moth?
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 They be destroyed from the morning vnto the euening: they perish for euer, without regarde.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Doeth not their dignitie goe away with them? do they not die, and that without wisdom?
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
