Job 29
1 So Iob proceeded and continued his parable, saying,
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 Oh that I were as in times past, when God preserued me!
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 When his light shined vpon mine head: and when by his light I walked thorowe the darkenesse,
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 As I was in the dayes of my youth: when Gods prouidence was vpon my tabernacle:
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 When the almightie was yet with me, and my children round about me.
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 When I washed my pathes with butter, and when the rocke powred me out riuers of oyle:
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 When I went out to the gate, euen to the iudgement seat, and when I caused them to prepare my seate in the streete.
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 The yong men saw me, and hid themselues, and the aged arose, and stood vp.
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 The princes stayed talke, and layde their hand on their mouth.
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 The voyce of princes was hidde, and their tongue cleaued to the roofe of their mouth.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 And when the eare heard me, it blessed me: and when the eye sawe me, it gaue witnesse to me.
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 For I deliuered the poore that cryed, and the fatherlesse, and him that had none to helpe him.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 The blessing of him that was ready to perish, came vpon me, and I caused the widowes heart to reioyce.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 I put on iustice, and it couered me: my iudgement was as a robe, and a crowne.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 I was the eyes to the blinde, and I was the feete to the lame.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 I was a father vnto the poore, and when I knewe not the cause, I sought it out diligently.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 I brake also the chawes of the vnrighteous man, and pluckt the praye out of his teeth.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 Then I sayde, I shall die in my nest, and I shall multiplie my dayes as the sand.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 For my roote is spread out by the water, and the dewe shall lye vpon my branche.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 My glory shall renue towarde me, and my bowe shall be restored in mine hand.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 Vnto me men gaue eare, and wayted, and helde their tongue at my counsell.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 After my wordes they replied not, and my talke dropped vpon them.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 And they wayted for me, as for the raine, and they opened their mouth as for the latter rayne.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 If I laughed on them, they beleeued it not: neither did they cause the light of my countenance to fall.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 I appoynted out their way, and did sit as chiefe, and dwelt as a King in the army, and like him that comforteth the mourners.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
