Job 13
1 Loe, mine eye hath seene all this: mine eare hath heard, and vnderstande it.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 I knowe also as much as you knowe: I am not inferiour vnto you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 But I will speake to the Almightie, and I desire to dispute with God.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 For in deede ye forge lyes, and all you are physitions of no value.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Oh, that you woulde holde your tongue, that it might be imputed to you for wisedome!
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Nowe heare my disputation, and giue eare to the arguments of my lips.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Will ye speake wickedly for Gods defence, and talke deceitfully for his cause?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Will ye accept his person? or will ye contende for God?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Is it well that he shoulde seeke of you? will you make a lye for him, as one lyeth for a man?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 He will surely reprooue you, if ye doe secretly accept any person.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Shall not his excellencie make you afraid? and his feare fall vpon you?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Your memories may be compared vnto ashes, and your bodyes to bodyes of clay.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Holde your tongues in my presence, that I may speake, and let come vpon what will.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Wherefore doe I take my flesh in my teeth, and put my soule in mine hande?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Loe, though he slay me, yet will I trust in him, and I will reprooue my wayes in his sight.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 He shalbe my saluation also: for the hypocrite shall not come before him.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Heare diligently my wordes, and marke my talke.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Beholde nowe: if I prepare me to iudgement, I knowe that I shalbe iustified.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Who is he, that will pleade with me? for if I nowe holde my tongue, I dye.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 But doe not these two things vnto me: then will I not hide my selfe from thee.
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Withdrawe thine hande from me, and let not thy feare make me afraide.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Then call thou, and I will answere: or let me speake, and answere thou me.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Howe many are mine iniquities and sinnes? shewe me my rebellion, and my sinne.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Wherefore hidest thou thy face, and takest me for thine enemie?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Wilt thou breake a leafe driuen to and from? and wilt thou pursue the drie stubble?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 For thou writest bitter things against me, and makest me to possesse the iniquities of my youth.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Thou puttest my feete also in the stocks, and lookest narrowly vnto all my pathes, and makest the print thereof in ye heeles of my feet.
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 Such one consumeth like a rotten thing, and as a garment that is motheaten.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
