Job 11
1 Then answered Zophar the Naamathite, and sayde,
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Should not the multitude of wordes be answered? or should a great talker be iustified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Should men holde their peace at thy lyes? and when thou mockest others, shall none make thee ashamed?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 For thou hast sayde, My doctrine is pure, and I am cleane in thine eyes.
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 But, oh that God would speake and open his lippes against thee!
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 That he might shewe thee the secretes of wisedome, howe thou hast deserued double, according to right: know therefore that God hath forgotten thee for thine iniquitie.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Canst thou by searching finde out God? canst thou finde out ye Almighty to his perfection?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 The heauens are hie, what canst thou doe? it is deeper then the hell, how canst thou know it? (Sheol h7585)
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 The measure thereof is longer then the earth, and it is broader then the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If hee cut off and shut vp, or gather together, who can turne him backe?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For hee knoweth vaine men, and seeth iniquitie, and him that vnderstandeth nothing.
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 Yet vaine man would be wise, though man new borne is like a wilde asse colte.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 If thou prepare thine heart, and stretch out thine hands toward him:
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If iniquitie be in thine hand, put it farre away, and let no wickednesse dwell in thy Tabernacle.
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 The truely shalt thou lift vp thy face without spot, and shalt be stable, and shalt not feare.
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 But thou shalt forget thy miserie, and remember it as waters that are past.
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 Thine age also shall appeare more cleare then the noone day: thou shalt shine and bee as the morning.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And thou shalt bee bolde, because there is hope: and thou shalt digge pittes, and shalt lye downe safely.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 For when thou takest thy rest, none shall make thee afraide: yea, many shall make sute vnto thee.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 But the eyes of the wicked shall faile, and their refuge shall perish, and their hope shalbe sorow of minde.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
