Job 10
1 My soule is cut off though I liue: I wil leaue my complaint vpon my selfe, and wil speake in the bitternesse of my soule.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 I will say vnto God, Condemne mee not: shew me, wherefore thou contendest with mee.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Thinkest thou it good to oppresse me, and to cast off the labour of thine handes, and to fauour the counsel of the wicked?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Hast thou carnall eyes? or doest thou see as man seeth?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Are thy dayes as mans dayes? or thy yeres, as the time of man,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 That thou inquirest of mine iniquitie, and searchest out my sinne?
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 Thou knowest that I can not do wickedly: for none can deliuer me out of thine hand.
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Thine handes haue made me, and fashioned mee wholy rounde about, and wilt thou destroy me?
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Remember, I pray thee, that thou hast made me as the clay, and wilt thou bring me into dust againe?
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Hast thou not powred me out as milke? and turned me to cruds like cheese?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 Thou hast clothed me with skin and flesh, and ioyned me together with bones and sinewes.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 Thou hast giuen me life, and grace: and thy visitation hath preserued my spirit.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Though thou hast hid these things in thine heart, yet I knowe that it is so with thee.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 If I haue sinned, then thou wilt streightly looke vnto me, and wilt not holde mee giltlesse of mine iniquitie.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 If I haue done wickedly, wo vnto me: if I haue done righteously, I will not lift vp mine head, being full of confusion, because I see mine affliction.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 But let it increase: hunt thou me as a lyon: returne and shew thy selfe marueilous vpon me.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 Thou renuest thy plagues against me, and thou increasest thy wrath against me: changes and armies of sorowes are against me.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Wherfore then hast thou brought me out of the wombe? Oh that I had perished, and that none eye had seene me!
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 And that I were as I had not bene, but brought from the wombe to the graue!
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Are not my dayes fewe? let him cease, and leaue off from me, that I may take a litle comfort,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 Before I goe and shall not returne, euen to the land of darkenesse and shadow of death:
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 Into a land, I say, darke as darknes it selfe, and into the shadow of death, where is none order, but the light is there as darkenesse.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
