Ecclesiastes 3
1 To all things there is an appointed time, and a time to euery purpose vnder the heauen.
Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2 A time to bee borne, and a time to die: a time to plant, and a time to plucke vp that which is planted.
Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3 A time to slay, and a time to heale: a time to breake downe, and a time to builde.
Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4 A time to weepe, and a time to laugh: a time to mourne, and a time to dance.
Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5 A time to cast away stones, and a time to gather stones: a time to embrace, and a time to be farre from embracing.
Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6 A time to seeke, and a time to lose: a time to keepe, and a time to cast away.
Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7 A time to rent, and a time to sowe: a time to keepe silence, and a time to speake.
Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8 A time to loue, and a time to hate: a time of warre, and a time of peace.
Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9 What profite hath hee that worketh of the thing wherein he trauaileth?
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10 I haue seene the trauaile that God hath giuen to ye sonnes of men to humble them thereby.
Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11 He hath made euery thing beautifull in his time: also he hath set the worlde in their heart, yet can not man finde out the worke that God hath wrought from the beginning euen to the end.
Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12 I know that there is nothing good in them, but to reioyce, and to doe good in his life.
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13 And also that euery man eateth and drinketh, and seeth the commoditie of all his labour. this is the gift of God.
Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14 I knowe that whatsoeuer God shall doe, it shalbe for euer: to it can no man adde, and from it can none diminish: for God hath done it, that they should feare before him.
Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15 What is that that hath bene? that is nowe: and that that shalbe, hath now bene: for God requireth that which is past.
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16 And moreouer I haue seene vnder the sunne the place of iudgement, where was wickednesse, and the place of iustice where was iniquitie.
Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17 I thought in mine heart, God wil iudge the iust and the wicked: for time is there for euery purpose and for euery worke.
I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18 I considered in mine heart the state of the children of men that God had purged them: yet to see to, they are in themselues as beastes.
Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19 For the condition of the children of men, and the condition of beasts are euen as one condition vnto them. As the one dyeth, so dyeth the other: for they haue all one breath, and there is no excellency of man aboue ye beast: for all is vanitie.
Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20 All goe to one place, and all was of the dust, and all shall returne to the dust.
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21 Who knoweth whether the spirit of man ascend vpward, and the spirit of the beast descend downeward to the earth?
Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22 Therefore I see that there is nothing better then that a man shoulde reioyce in his affaires, because that is his portion. For who shall bring him to see what shalbe after him?
Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
