2 Corinthians 7
1 Seing then we haue these promises, dearely beloued, let vs clense our selues from all filthinesse of the flesh and spirit, and finish our sanctification in the feare of God.
Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poškvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží.
2 Receiue vs: we haue done wrong to no man: we haue corrupted no man: we haue defrauded no man.
Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.
3 I speake it not to your condemnation: for I haue said before, that ye are in our hearts, to die and liue together.
Nepravím toho ku potupě, poněvadž jsem napřed pověděl, že jste v srdcích našich, abychom spolu mřeli, i spolu živi byli.
4 I vse great boldnesse of speach toward you: I reioyce greatly in you: I am filled with comfort, and am exceeding ioyous in all our tribulation.
Mnohéť jsem k vám v mluvení důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, rozhojňujiť se v radosti ve všelikém ssoužení našem.
5 For when we were come into Macedonia, our flesh had no rest, but we were troubled on euery side, fightings without, and terrours within.
Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem ssouženi jsme byli; zevnitř boje, vnitř strachy.
6 But God, that comforteth the abiect, comforted vs at the comming of Titus:
Ale ten, kterýž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze příchod Titův.
7 And not by his comming onely, but also by the consolation wherewith he was comforted of you, when he tolde vs your great desire, your mourning, your feruent minde to me warde, so that I reioyced much more.
A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, tak že jsem se velmi zradoval.
8 For though I made you sorie with a letter, I repent not, though I did repent: for I perceiue that the same epistle made you sorie, though it were but for a season.
A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.
9 I nowe reioyce, not that ye were sorie, but that ye sorowed to repentance: for ye sorowed godly, so that in nothing ye were hurt by vs.
Nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podlé Boha, tak že jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.
10 For godly sorowe causeth repentance vnto saluation, not to be repented of: but the worldly sorowe causeth death.
Nebo zámutek, kterýž jest podlé Boha, ten pokání k spasení působí, jehož nikdy líto nebývá, ale zámutek světa smrt způsobuje.
11 For beholde, this thing that ye haue bene godly sory, what great care it hath wrought in you: yea, what clearing of yourselues: yea, what indignation: yea, what feare: yea, howe great desire: yea, what a zeale: yea, what reuenge: in all things ye haue shewed your selues, that ye are pure in this matter.
Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, jakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? Všelijak prokázali jste to, že jste nevinni v té věci.
12 Wherefore, though I wrote vnto you, I did not it for his cause that had done the wrong, neither for his cause that had the iniurie, but that our care toward you in the sight of God might appeare vnto you.
A ač psal jsem vám, však ne pro toho, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před oblíčejem Božím.
13 Therefore we were comforted, because ye were comforted: but rather we reioyced much more for the ioye of Titus, because his spirit was refreshed by you all.
Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,
14 For if that I haue boasted any thing to him of you, I haue not bene ashamed: but as I haue spoken vnto you all things in trueth, euen so our boasting vnto Titus was true.
A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.
15 And his inwarde affection is more aboundant toward you, when he remembreth the obedience of you all, and howe with feare and trembling ye receiued him.
Ano i srdce jeho k vám jest příchylnější, když rozpomíná se na poslušenství všech vás, kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.
16 I reioyce therefore that I may put my confidence in you in all things.
Protož raduji se, že ve všem mohu se vám dověřiti.
