Job 32
1 Job's three friends stopped responding to him because he kept on protesting his innocence.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Then Elihu, the son of Barachel the Buzite, of the family of Ram, grew angry. He was angry with Job for claiming he was right rather than God.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Elihu was also angry at Job's three friends because they made it seem that God was wrong, because they had not been able to answer Job.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Elihu had waited to for the other three to speak with Job since they were older than he was.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 But when he saw that they could not answer Job, he grew very angry.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Elihu, the son of Barachel the Buzite, said, “I am young, and you are old, which is why I was reluctant to tell you what I know.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 I told myself, ‘Those who are older should speak—those who are elderly should teach wisdom.’
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 However, there is a spirit in human beings, the breath of the Almighty, that gives them understanding.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 It is not the old who are wise, or the elderly who know what is right.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 That's why I'm telling you to listen to me now—let me tell you what I know.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Well, I waited to hear what you had to say, listening for your insights as you looked for the right words to speak.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 I paid close attention to all of you, and none of you have proved Job wrong or answered his arguments.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Don't say to yourselves, ‘We are so wise,’ for God will prove him wrong, not a human being.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Job didn't line up his arguments against me, and I won't answer him the way you did.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 You sit there speechless with nothing left to say.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Should I continue to wait since you're no longer talking, just standing there saying nothing?
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 No—now I'll give my answer too. I'll tell you what I know.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 I have so much to say I can't hold the words back!
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Inside I'm like fermenting wine all bottled up; like new wineskins ready to explode!
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 I have to speak before I burst; I will open my lips to answer him.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 I will not take sides, and I'm not going to flatter anyone.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 I don't know how to flatter, and if I did my Creator would soon destroy me.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
