Job 31
1 I vowed to myself never to look with desire at young women.
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 What should people expect to receive from God? What reward should the Almighty on high give them?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Isn't it disaster for the wicked and destruction for those who do wrong?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Doesn't God see everything I do—even count every step I take?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 Have I lived a deceitful life? Have I been eager to tell lies?
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 No! Let God weigh me on the scales of his justice and let him discover my integrity.
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 If I have wandered from God's way, if I have let what I see become my desires, if there's any stain of sin on my hands,
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 then let someone else eat what I have sown, and all that I have grown be uprooted.
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 If a woman has seduced me, or if I have looked for an opportunity to sleep with my neighbor's wife,
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 then let my wife serve another, let other men sleep with her.
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 For that would be wicked, a sin deserving punishment,
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 for this sin is like a fire that leads to destruction, destroying everything I have.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 If I had refused to listen to my menservants or maidservants when they brought their complaints to me,
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 what would I do when God came to judge me? How would I reply if he investigated me?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Didn't the same God make all of us?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 Have I refused to give the poor what they needed, or caused widows to despair?
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 Have I even eaten just a piece of bread by myself? Haven't I always shared my food with orphans?
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 From when I was young I was a father to orphans and took care of widows.
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 If ever I saw someone needing clothes, the poor without anything to wear,
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 they always thanked me for the wool clothing that kept them warm.
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 If I raised my hand to hit an orphan, confident that if it came to court the judges would be on my side,
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 then let my shoulder be pulled from its joint, my arm wrenched out of its socket.
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 Since I'm terrified of what punishment God may have in store for me, and because of his majesty, I could never do this.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 Have I put my trust in gold, calling fine gold, ‘My security’?
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 Have I delighted in being rich, happy at all my wealth I had gained?
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 Have I looked at the sun shining so brilliantly or the moon moving in majesty across the sky
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 and been tempted to secretly worship them by kissing my hand to them in devotion?
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 This too would be a sin deserving punishment for it would mean I had denied God above.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 Have I ever been happy when disaster destroyed those who hated me, or celebrated when evil took them down?
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 I have never allowed my mouth to sin by putting a curse on someone's life.
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 Haven't my family asked, ‘Is there anyone who has not eaten as much as they wanted of his food?’
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 I have never let strangers sleep in the street; I have opened my doors to travelers.
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 Have I concealed my sins from others, hiding my wrongdoing deep inside me?
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 Was I afraid of what everybody else would think, scared of the contempt families would show me, so that I kept quiet and didn't go outside?
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Why won't anyone listen to what I'm saying! I'm signing my name to endorse everything I've said. Let the Almighty answer me. Let my accuser write down what he is charging me with.
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 I would hold them up high; I would wear them on my head like a crown.
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 I would explain to him everything I'd done; I would hold my head high before him.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 If my land has cried out against me; if her furrows have wept over me;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 if I have taken its crops without payment or if I have caused harm to the farmers;
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 then let thorns grow instead of wheat, and weeds instead of barley.” The words of Job are ended.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
