Job 29
1 Job went on speaking.
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 “I wish I was back in the old days when God looked after me!
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 His light shone above me and lit my way through the darkness.
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 When I was young and strong, God was my friend and spoke to me in my home.
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 The Almighty was still with me and I was surrounded with my children.
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 My herds produced much milk, and oil flowed freely from my olive presses.
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 I went out to the city gate and took my seat in the public square.
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 The young men saw me and moved out of the way; the elders would stand up for me.
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 The leaders remained silent and covered their mouths with their hands.
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 The voices of the officials were hushed; they held their tongues in my presence.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 Everyone who listened to me praised me; whoever saw me commended me,
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 because I gave to the poor who called out to me and the orphans who had no one to help them.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 Those who were about to die blessed me; I made the widow sing for joy.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 Being true and acting right were what I wore for clothing.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 I was like eyes for the blind and feet for the lame.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 I was like a father to the poor, and I defended the rights of strangers.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 I broke the jaw of the wicked and made them drop their prey from their teeth.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 I thought I would die at home, after many years.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 Like a tree my roots spread out to the water; the dew rests on my branches overnight.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 Fresh honors were always being given to me; my strength was renewed like an unfailing bow.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 People listened carefully to what I had to say; they kept quiet as they listened to my advice.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 Once I had spoken they had nothing else to say; what I said was enough.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 They waited for me like people waiting for rain; their mouths wide open for the spring rain.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 When I smiled at them they could hardly believe it; my approval meant all the world to them.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 I decided the way forward as their leader, living like a king among his soldiers, and when they were sad I comforted them.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
