Ecclesiastes 3
1 Everything has its own time—a time for all that happens here:
Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2 A time of birth, and a time of death. A time of planting, and a time of harvest.
Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3 A time of killing, and a time of healing. A time of tearing down, and a time of building up.
Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4 A time of crying, and a time of laughing. A time of mourning, and a time of dancing.
Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5 A time of throwing away stones, and a time of gathering up stones. A time of embracing, and a time of avoiding embracing.
Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6 A time of searching, and a time of giving up searching. A time of keeping, and a time of throwing away.
Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7 A time of tearing, and a time of mending. A time of keeping quiet, a time of speaking up.
Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8 A time of loving, and a time of hating. A time of warfare, and a time of peace.
Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9 So what do you get for all your hard work?
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10 I have examined what God gives us to do.
Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11 Everything God does is beautifully timed, and even though he has also placed the idea of eternity in our minds, we can't fully understand what God does from beginning to end.
Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12 I concluded that there's nothing better than being happy and looking for the good in life.
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13 In addition everyone should eat and drink and enjoy their work—this is God's gift to us.
Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14 I also concluded that everything God does lasts forever: nothing can be added to it or taken away from it. God acts in this way so that people may stand in awe of him.
Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15 Whatever was, is; and whatever will be, has been, and God examines the whole of time.
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16 I also observed that here on earth there was evil even in the place where there was supposed to be justice; even where things were meant to be right, there was evil.
Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17 But then I thought to myself, “Ultimately God will judge both those who do right and those who do wrong, and every deed and action, at the appointed time.”
I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18 I also thought to myself, “Regarding what happens to human beings—God proves to us that we're no better than animals.”
Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19 For what happens to human beings is the same as what happens to animals—in the same way one dies, the other dies too. They all have the breath of life—so regarding any advantage human beings have over animals, there is none. Definitely this is very hard to understand!
Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20 They all end up in the same place—they all came from dust, and they all return to dust.
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21 Who really knows whether the breath of life of human beings goes up above, and the breath of life of animals goes down below to the earth?
Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22 So I concluded that there's nothing better than for people to enjoy their work. This is what we are meant to do. For who can bring anyone back from the dead to show them what will happen after they die?
Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
