Romans 7
1 Do you not know, brothers (for I am speaking to those who know law), that the law has authority over someone only as long as he lives?
Milí, bratři, vy se přece dobře vyznáte v zákoně, a tak víte, že se vztahuje pouze na živého člověka.
2 For example, a married woman is bound by law to her husband while he lives, but if the man should die, she is released from the law about the husband.
Podle zákona je například žena vázána věrností svému muži jen potud, dokud její muž žije.
3 So then, if she should ‘marry’ another man while her husband is living, she will be labeled an adulteress; but if the husband should die, she is free from that law, not being an adulteress if she marries another man.
Jestliže však manžel zemřel, závazek tím pro ženu skončil; když se tedy provdá za jiného, nikdo ji nemůže obžalovat z mnohomužství.
4 Therefore, my brothers, you also were put to death to the law through the body of the Christ so as to belong to another—to Him who was raised from the dead—so that we should produce fruit to God.
Tak i vaše podřízenost zákonu Kristovou smrtí skončila a vy teď náležíte jinému Pánu, totiž vzkříšenému Kristu, aby z vás měl užitek Bůh.
5 Because when we were in the flesh, the sinful passions aroused by the law were at work in our body parts to produce fruit to death.
Dokud jsme si žili po svém, ovládal nás hlad po zakázaném ovoci, touha po tom, co zákon zakazuje; tím jsme si vysloužili smrt.
6 But now we have been released from the law, having died to what was gripping us, so as to slave in newness of spirit and not in oldness of letter.
Když jsme však s Kristem obrazně zemřeli, unikli jsme moci zákona. Nad naším nynějším životem už není nejvyšší autoritou mrtvá litera zákona, nýbrž Duch živého Krista.
7 So what shall we say then? Is the law sin? Of course not! Indeed, I would not have come to know the sin except through the law: I would not have recognized covetousness if the law had not said, “You must not covet.”
Tím však nechceme říci, že zákon není dobrý. Vždyť právě zákon nám říká, co je hřích. Kdyby zákon nezakazoval touhu po cizím vlastnictví, ani bych nevěděl, že je to něco špatného.
8 But the sin, grasping an opportunity through the commandment, produced in me all kinds of coveting. Now without the law sin is dead.
Na druhé straně však zákon také ukazuje, že existuje i zakázané ovoce, když říká: Nepožádáš. Tím podněcuje k silnější touze po zakázaném ovoci. A tak vidíme, že kdyby tu nebyl zákon, nebyl by tu ani hřích.
9 Once upon a time, without law, I was actually ‘alive’; but when the commandment came, the sin came to life and I died.
Příchodem zákona do mého života hřích začal existovat
10 Yes, the commandment that was to bring me life turned out to bring death.
a s hříchem přišla smrt. A tak se ukázalo, že Boží příkaz, který měl můj život chránit, způsobil vlastně jeho zkázu. Jakmile jsem chtěl jednat nezávisle na Bohu, byl ortel smrti zpečetěn.
11 Because the sin, grasping an opportunity through the commandment, completely deceived me, and used it to ‘kill’ me.
12 So then, the law itself is holy, and the commandment is holy and righteous and good.
Nuže, byla to tedy ta dobrá a správná Boží přikázání, která zapříčinila moji smrt? Nikoliv ona, nýbrž neposlušnost, pýcha mého „já“přivolala na mou hlavu prostřednictvím dobrých přikázání rozsudek smrti a tím se odhalila jako skutečný nepřítel života.
13 So has what is good become death to me? Of course not! Rather the sin, that it might be exposed as sin, was producing death in me through what is good, so that through the commandment the sin might become extremely sinful.
14 We know that the law is spiritual, but I am fleshly, having been ‘sold’ under sin
Zákon, jak víme, pochází od Boha. My jsme však slabí lidé, jako otroci prodaní hříchu.
15 —you see, I do not understand what I am doing: I do not practice what I want to do, but I do what I hate!
I když víme, co je dobré a správné, a chceme se tím řídit, vyzní naše snaha často v pravý opak.
16 But if I do what I do not want to do, I agree with the law that it is good.
Třebaže dobrou vůli máme, neumíme ji proměnit v čin.
17 So now it is no longer I who am doing it, but the sin dwelling in me.
Jako by v nás jednal kdosi jiný proti našemu lepšímu přesvědčení, takže Boží vůli neustále přestupujeme, ačkoliv ji rozumem schvalujeme. Čemu to nasvědčuje?
18 Further, I know that nothing good dwells in me, that is, in my flesh; because to will is present with me, but I do not find how to perform the good.
Ukazuje to, že uvnitř jsme ovládáni zákonem zla, který i naše nejlepší úmysly dovede převrátit ve špatné jednání. Na jedné straně tedy rozumem chceme sloužit Bohu a dobru, na druhé straně neustále podléháme zlu.
19 Because I do not do the good that I want to do; rather I practice the evil that I do not want to do.
20 Now if I do what I do not want to do, it is no longer I who do it, but the sin dwelling in me.
21 So I find this ‘law’: when I want to do good, evil is right there with me.
22 I joyfully agree with God's law according to the inner man,
23 but I see a different ‘law’ in my body parts, warring against the law of my mind and taking me captive to the law of the sin that is in my body parts.
24 What a wretched man I am! Who will deliver me from this body of death?
Jak ubozí jsme my lidé! Což neexistuje vysvobození z tohoto nešťastného otroctví?
25 I thank God—through Jesus Christ our Lord! So then, with the mind I myself serve God's law, but with the flesh, sin's law.
Díky Bohu existuje. Je tu cesta, kterou nám otevřel Ježíš Kristus.
