Luke 20
1 Now it happened on one of those days, as He was teaching and evangelizing the people in the temple, that the priests and scribes came to Him with the elders
Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:
2 and addressed Him, saying, “Tell us by what authority you are doing these things; or who is he who gave you this authority?”
„Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“
3 But in answer He said to them: “I also will ask you one thing; yes, tell me:
Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás:
4 the baptism of John—was it from heaven or from men?”
Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“
5 So they reasoned among themselves, saying: “If we say, ‘From heaven,’ he will say, ‘Why did you not believe him?’
Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,
6 But if we say, ‘From men,’ all the people will stone us, for they are persuaded that John was a prophet.”
a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“
7 So they answered that they did not know where it was from.
Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“
8 And Jesus said to them, “Neither will I tell you by what authority I do these things.”
Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
9 Then He began to tell the people this parable: “A man planted a vineyard, leased it to farmers, and went away on a long journey.
Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10 At the proper time he sent a slave to the farmers, that they might give him some of the fruit of the vineyard. But the farmers flogged him and sent him away empty-handed.
Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
11 Again he sent a different slave; so they flogged him also, treated him shamefully, and sent him away empty-handed.
Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.
12 And again he sent a third; but they wounded him also and threw him out.
Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.
13 Then the owner of the vineyard said: ‘What shall I do? I will send my beloved son; hopefully they will respect him when they see him.’
Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘
14 But when the farmers saw him, they reasoned among themselves, saying: ‘This is the heir. Come, let's kill him, so that the inheritance may become ours.’
Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘
15 So they threw him out of the vineyard and killed him. What therefore will the owner of the vineyard do to them?
A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.
16 He will come and destroy those farmers and give the vineyard to others.” Having heard it they said, “May it never be!”
Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“
17 Then He looked directly at them and said: “What then is this that is written: ‘A stone that the builders rejected, the same became the cornerstone’?
Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘
18 Everyone who falls on that stone will be broken to pieces, but on whomever it should fall—it will crush him!”
Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“
19 The chief priests and the scribes wanted to lay hands on Him right then, but they were afraid —they knew He had spoken this parable against them.
Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
20 Keeping a close watch on Him, they sent spies, who pretended to be innocent, so that they might latch on to something He said, so as to hand Him over to the power and the authority of the governor.
Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.
21 So they questioned Him, saying: “Teacher, we know that you speak and teach what is right, and you do not show favoritism but teach the way of God in truth.
Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.
22 Is it lawful for us to pay taxes to Caesar, or not?”
Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“
23 But He perceived their craftiness and said to them: “Why are you testing me?
On však prohlédl jejich lest a vyzval je:
24 Show me a denarius—whose image and inscription does it have?” In answer they said, “Caesar's.”
„Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“Odpověděli: „Císaře.“
25 So He said to them, “Then render to Caesar the things that are Caesar's, and to God the things that are God's.”
On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
26 They were unable to latch on to His word in front of the people; and marveling at His answer they kept silent.
A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
27 Then some of the Sadducees, who deny that there is a resurrection, approached and questioned Him,
Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:
28 saying: “Teacher, Moses wrote to us that if a man's married brother dies childless, then his brother should take the widow and produce offspring for his brother.
„Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
29 Now there were seven brothers: the first took a wife and died childless;
Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
30 then the second took the widow and he died childless;
S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí.
31 then the third took her, in fact all seven in sequence—they all died childless.
Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
32 Finally, last of all, the woman died also.
Nakonec zemřela i ona.
33 Therefore, in the resurrection, whose wife will she be, since all seven had her?”
Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“
34 So in answer Jesus said to them: “The people of this age marry and are given in marriage; (aiōn g165)
Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. (aiōn g165)
35 but those who are considered worthy to attain to that age, to the resurrection from among the dead, neither marry nor are given in marriage. (aiōn g165)
Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. (aiōn g165)
36 Because they cannot die anymore, being like angels—they are sons of God, being sons of the resurrection.
Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
37 But that the dead are raised, Moses indeed revealed about the Bush when he recorded: ‘The Lord, the God of Abraham and the God of Isaac and the God of Jacob.’
A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
38 So He is not the God of the dead, but of the living—to Him all are alive.”
A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“
39 Then some of the scribes answered and said, “Teacher, you spoke well.”
Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“
40 And they no longer dared to question Him further.
Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
41 Then He said to them: “How is it that they say that the Messiah is David's Son?
Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
42 Why David himself affirms in the book of Psalms, ‘The Lord said to my Lord: sit at my right hand
Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou,
43 until I make your enemies a footstool for your feet.’
dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
44 Since David calls Him ‘Lord’, how then is He his Son?”
Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
45 Then, in the hearing of the people, He said to His disciples:
Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:
46 “Beware of the scribes, who like to walk around in long robes, and love greetings in the marketplaces, and the best seats in the synagogues, and the best places at feasts;
„Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
47 who ‘devour’ widows' houses, and for a show make long prayers. These will receive more severe judgment.”
