Acts 20
1 Now after the uproar had ended, Paul summoned the disciples, took leave of them, and set out for Macedonia.
Když se rozruch utišil, svolal Pavel shromáždění, povzbuzoval efezské křesťany a zároveň se s nimi loučil; rozhodl se totiž pokračovat ve své misijní cestě.
2 When he had gone through those parts and encouraged them with many words, he came into Greece.
Vydal se do Makedonie a Řecka a cestou dodával skupinám křesťanů odvahu a naději.
3 When he had stayed three months, as he was about to set sail for Syria, the Jews made a plot against him, so he decided to return through Macedonia.
V Řecku se zdržel čtvrt roku a potom chtěl odplout zpátky, přímo do Sýrie. Dozvěděl se však, že židé hlídají přístavy a chtějí se ho zmocnit, a tak se rozhodl pro zpáteční cestu zase přes Makedonii.
4 Now Sopater of Berea, Aristarchus and Secundus of the Thessalonians, Gaius of Derbe, Timothy, and Tychicus and Trophimus of Asia were going to accompany him as far as Asia;
Někteří z Pavlových spolupracovníků se přeplavili napřed do Troady a čekali tam na nás. Byli to Sopatros z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gájus a Timoteus z Derbe, Tychikos a Trofimos ze západní Malé Asie.
5 so having gone on ahead, these men were waiting for us in Troas.
6 But it was after the Days of Unleavened Bread that we sailed from Philippi, and in five days we joined them at Troas, where we stayed seven days.
My s Pavlem jsme nasedli ve Filipách po Velikonocích na loď a po pěti dnech jsme se s nimi sešli v Troadě, kde jsme se zdrželi týden.
7 Now on the first day of the week, the disciples being assembled to break bread, Paul started addressing them, and because he intended to leave the next day he continued his message until midnight.
V neděli večer se tamní sbor sešel ke svaté večeři Páně. Pavel kázal, a protože to bylo slovo na rozloučenou, mluvil až do půlnoci.
8 There were many lamps in the upper room where we were assembled.
V místnosti hořelo mnoho lamp a byla plná lidí, takže tam bylo horko. Mládenci se proto posadili do oken.
9 Well a certain young man named Eutychus sat in a window and was sinking into a deep sleep as Paul kept on talking; when he was overcome by the sleep he fell down from the third story and was picked up dead.
Jak se shromáždění protáhlo, jeden z nich, Eutychos, usnul a vypadl z třetího poschodí na dvůr. Běželi k němu, ale ležel tam mrtev.
10 So Paul went down, threw himself on him and embracing him said, “Do not be distressed, because his life is in him!”
Pavel k němu poklekl, vzal ho do náruče a po chvíli řekl: „Nedělejte si starosti, žije.“
11 Then he went back up and broke bread, ate, and kept on speaking until daybreak—that is how he left!
Vrátili se nahoru a pokračovali ve večeři Páně. Pavel k nim mluvil celou noc a teprve za svítání se rozloučili.
12 (On their part, they led the boy away alive, and were greatly comforted.)
Eutycha přivedli zase zdravého a všichni z toho měli radost.
13 As for us, we went to the ship and set sail for Assos, intending to take Paul on board there—so it had been arranged, he himself intending to go on foot.
Pavel nás poslal lodí napřed do přístavu Assos, ale sám tam šel po souši.
14 When he met us at Assos we took him aboard and went on to Mityline.
V Assu nastoupil k nám. Po přistání v Mityléně a po obeplutí ostrovů Chios a Samos jsme třetí den zakotvili v Milétu.
15 Sailing from there, the next day we arrived opposite Chios, and the day after we crossed over to Samos and stopped in Trogylium; the following day we came to Miletus.
16 (Paul had decided to sail past Ephesus, to avoid being detained in Asia, because he was hurrying to be in Jerusalem on the Day of Pentecost, if he possibly could.)
Pavel se úmyslně vyhnul Efezu, protože se bál zdržení. Spěchal totiž, aby byl na svátek Letnic v Jeruzalémě.
17 From Miletus he sent to Ephesus and summoned the elders of the congregation.
Pozval si však do Milétu představené efezského sboru
18 So when they had come to him he said to them: “You yourselves know, from the first day that I arrived in Asia, how I lived the whole time I was with you,
a řekl jim: „Jistě si pamatujete, že jsem po celý čas u vás sloužil Pánu se vší skromností, ale přesto s velikými obtížemi a úklady ze strany židů.
19 serving the Lord with all humility, and with many tears and trials, the ones that happened to me by the plots of the Jews;
20 how I did not shrink from declaring to you anything that was profitable, teaching you publicly and from house to house,
Neopomněl jsem nic, co jste měli slyšet, hlásal jsem to veřejně i v soukromých domech.
21 solemnly proclaiming to both Jews and Greeks the repentance toward God and the faith into our Lord Jesus.
Židům i pohanům jsem stejně zdůrazňoval, že musejí vyznat Bohu své hříchy a uvěřit v Ježíše Krista jako Pána nás všech.
22 Now then, I am going to Jerusalem bound in my spirit, not knowing the things that will happen to me there,
Teď mne však Duch svatý posílá do Jeruzaléma a já nevím, co mne tam potká.
23 except that the Holy Spirit keeps warning me in every city, saying that fetters and afflictions are just waiting for me.
V každém sboru, kde jsme se zastavili, mně bratři z Božího vnuknutí předpovídali, že mě tam čeká vězení a těžkosti.
24 However none of this moves me, nor do I regard my life as valuable to myself, just so that I may complete my course with joy, even the ministry that I received from the Lord Jesus, to solemnly proclaim the Good News of the grace of God.
Ale já si tolik nezakládám na životě. Jde mi především o to, abych doběhl závod až do konce a splnil úkol, který mi Pán Ježíš dal: být nositelem radostné zvěsti o Boží lásce.
25 “Furthermore, I know that none of you among whom I have gone about proclaiming the Kingdom of God will ever see my face again.
Dnes naposled hovořím k vám, kterým jsem tolikrát mluvil o Božím království.
26 Therefore I testify to you this day that I am innocent of the blood of all;
Mohu říci, že mou vinou nikdo neztratí věčný život.
27 because I did not shrink from declaring to you the whole counsel of God.
Všechno, co mi Bůh pro vás dal, jsem vyřídil.
28 So take heed to yourselves and to all the flock, in which the Holy Spirit has placed you as overseers, to shepherd the congregation of the Lord and God which He purchased with His own blood.
Teď je na vás, abyste si dobře počínali a jako pastýři vedli stádo, které vám Duch svatý svěřil. Pamatujte, že Kristus za ně prolil svou krev!
29 Because I know this, that after my departure savage wolves will come in among you, not sparing the flock.
Vím, že po mém odchodu se mezi vás vplíží jako draví vlci falešní učitelé a nadělají ve stádu škody.
30 Yes, men will rise up from among you yourselves, speaking distorted things, to draw away the disciples after them.
Dokonce z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu a přetahovat lidi na svou stranu.
31 Therefore be alert, remembering that during three years, night and day, I never stopped admonishing each one, with tears.
Buďte na stráži a pamatujte, že po tři roky jsem ve dne v noci na každém osobně pracoval, i když to nebylo lehké.
32 “And so now, brothers, I entrust you to God and to the Word of His grace, which is able to build you up and to give you an inheritance among all those who have been sanctified.
Teď vás tedy poroučím Bohu a jeho milostivému slovu, které má sílu vás zdokonalovat a zajistit vám dědický podíl mezi jeho věrnými.
33 I have not coveted anyone's silver or gold or clothing.
Nikdy jsem od vás nežádal peníze ani oděv;
34 You yourselves know that these hands have supplied my own needs, and of those who were with me.
svýma rukama jsem si na všechno vydělával pro sebe i pro své pomocníky.
35 In every way I showed you that working hard like this it is necessary to help the weak, and to remember the word of the Lord Jesus, that He Himself said, ‘It is more blessed to give than to receive.’”
Snažil jsem se dát vám příklad: vaší povinností je ujímat se slabých a pracovat pro ně. Vždycky mějte na paměti slova Pána Ježíše: Větší radost je dávat než dostávat!“
36 When he had said these things, he knelt down and prayed with them all.
Po těch slovech s nimi poklekl a modlil se.
37 Then they all wept freely, and falling on Paul's neck kept kissing him,
Loučení se neobešlo bez slz a bylo mnoho objímání a bratrských polibků.
38 sorrowing most of all because of the word that he had spoken, that they would see his face no more. And they accompanied him to the ship.
Nejvíce je zarmoutilo, že by se už neměli s Pavlem vidět. Nakonec ho doprovodili až k lodi.
