2 Corinthians 2
1 Actually, I determined this within myself, that I would not come again to you in sorrow.
Přál jsem si však, aby vám můj příjezd přinesl jen radost a ne rozpaky jako posledně.
2 For if I make you sorrowful, then who will make me glad, besides the one whom I made sorrowful?
Kdyby vás měla moje návštěva opět zarmoutit, nemohl bych z našeho setkání mít ani já žádnou radost.
3 And I wrote this very thing to you so as not to have sorrow from those who ought to make me rejoice, when I come, having confidence in you all that my joy is also yours.
V tomto smyslu jsem vám také posledně psal, abyste dali všechno do pořádku dřív, než zase přijedu, aby naše shledání nebylo už ničím kaleno. Pevně věřím, že mne nezklamete – vždyť vím, že ani vás by netěšilo, kdybych k vám měl přijet sklíčen a nerad.
4 Now I wrote to you out of great distress and anguish of heart, with many tears, not that you should be made sorrowful, but that you might know the greatness of my love for you.
Věřte mi, že ani mně nepůsobilo žádné potěšení psát vám takový dopis. Dělal jsem to s velmi těžkým srdcem – a proč to nepřiznat, dokonce jsem přitom plakal. Nechtěl jsem vás ranit, právě naopak, chtěl jsem vám ukázat, jak vroucně vás mám rád a jak mi na vás záleží.
5 So, if anyone has caused grief, he has not so much grieved me as he has all of you, to some extent—not to be too ‘heavy’.
Jestliže mi dal někdo příčinu k zármutku, neublížil ani tolik mně samotnému, jako v jistém smyslu všem vám.
6 This punishment that was inflicted by the majority is sufficient to such a one,
Myslím, že už je potrestán víc než dost;
7 so that now, on the other side, you should forgive and comfort him, so that he not be overwhelmed by excessive sorrow.
teď mu zase ukažte ochotu odpustit a povzbuďte ho, aby nezahořkl a nepropadl beznaději.
8 Therefore I urge you to reaffirm your love to him.
Přijměte ho zase s láskou mezi sebe. Můj dopis měl, abych tak řekl, vyzkoušet, jakou mám autoritu. Komu však odpustíte vy, tomu odpouštím i já. Osobně tu věc mám už za vyřízenou, ale chcete-li to výslovně slyšet, tedy ano, odpouštím mu podle Kristova příkazu. Mějme se na pozoru, abychom setrváváním v hněvu nespolkli satanovo vnadidlo – však víme dobře, o co mu jde.
9 Now I also wrote to this end: to put you to the test, to see whether you are obedient in all things.
10 If you forgive anyone, I do too; further, if indeed I have forgiven anything to someone, I have done so for your sakes in the presence of Christ,
11 so that we not be exploited by Satan; for we are not ignorant of his intentions.
12 Also, upon arriving in Troas for the Gospel of Christ, a door having been opened to me by Sovereign,
Když jsem dorazil do Troady, našel jsem tam pro své poselství o Kristu velice dychtivé posluchače.
13 I had no rest in my spirit, because I did not find Titus my brother; so taking leave of them I went on into Macedonia.
Znepokojilo mne však, že jsem se tam nesetkal s Titem, svým milým spolupracovníkem. Neměl jsem stání, musel jsem se s Troadskými rozloučit a pokračovat dál do Makedonie, abych zjistil, co s ním je.
14 Now thanks be to the God who always leads us in triumph in the Christ, and through us spreads the fragrance of the knowledge of Him in every place.
Nemohu si pomoci, znovu musím děkovat Bohu, že se na nás prokazuje jeho vítězná moc a že poznání Boha můžeme šířit okolo sebe jako vzácnou vůni.
15 Because we are the aroma of Christ for God, among those who are being saved and among those who are being wasted—
My jsme – obrazně řečeno – kadidlem, které Kristus zapaluje Bohu a jehož vůně se rozlévá mezi všechny lidi, ať patří do tábora Božího, nebo do tábora Bohu nepřátelského.
16 to these a smell of death into death, while to those a fragrance of life into life—and who is adequate for such things?
S ní vdechují jedni život a druzí smrt. Ale kdo je k tomu způsobilý?
17 However, we are not like the rest who retail the word of God; rather, we speak in Christ, out of sincerity, as of God in His very presence.
My nejsme jako kramáři, kteří si z církevní funkce udělali výnosné řemeslo. Naší ctí je vyřizovat nezištně to, co nám bylo Bohem uloženo jako Kristovým služebníkům, s vědomím, že on nás stále vidí.
