Psalms 39

1 Unto the end, for Idithun himself, a canticle of David. I said: I will take heed to my ways: that I sin not with my tongue. I have set guard to my mouth, when the sinner stood against me.

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

2 I was dumb, and was humbled, and kept silence from good things: and my sorrow was renewed.

Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

3 My heart grew hot within me: and in my meditation a fire shall flame out.

Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

4 I spoke with my tongue: O Lord, make me know my end. And what is the number of my days: that I may know what is wanting to me.

Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

5 Behold thou hast made my days measurable: and my substance is as nothing before thee. And indeed all things are vanity: every man living.

Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

6 Surely man passeth as an image: yea, and he is disquieted in vain. He storeth up: and he knoweth not for whom he shall gather these things.

Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

7 And now what is my hope? is it not the Lord? and my substance is with thee.

Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

8 Deliver thou me from all my iniquities: thou hast made me a reproach to the fool.

A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

9 I was dumb, and I opened not my mouth, because thou hast done it.

Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

10 Remove thy scourges from me. The strength of thy hand hath made me faint in rebukes:

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

11 Thou hast corrected man for iniquity. And thou hast made his soul to waste away like a spider: surely in vain is any man disquieted.

Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

12 Hear my prayer, O Lord, and my supplication: give ear to my tears. Be not silent: for I am a stranger with thee, and a sojourner as all my fathers were.

Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

13 O forgive me, that I may be refreshed, before I go hence, and be no more.

Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.