Psalms 22
1 Unto the end, for the morning protection, a psalm for David. O God my God, look upon me: why hast thou forsaken me? Far from my salvation are the words of my sins.
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 O my God, I shall cry by day, and thou wilt not hear: and by night, and it shall not be reputed as folly in me.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 But thou dwellest in the holy place, the praise of Israel.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 In thee have our fathers hoped: they have hoped, and thou hast delivered them.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 They cried to thee, and they were saved: they trusted in thee, and were not confounded.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 But I am a worm, and no man: the reproach of men, and the outcast of the people.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 All they that saw me have laughed me to scorn: they have spoken with the lips, and wagged the head.
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 He hoped in the Lord, let him deliver him: let him save him, seeing he delighteth in him.
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 For thou art he that hast drawn me out of the womb: my hope from the breasts of my mother.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 I was cast upon thee from the womb. From my mother’s womb thou art my God,
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 Depart not from me. For tribulation is very near: for there is none to help me.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Many calves have surrounded me: fat bulls have besieged me.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 They have opened their mouths against me, as a lion ravening and roaring.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 I am poured out like water; and all my bones are scattered. My heart is become like wax melting in the midst of my bowels.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 My strength is dried up like a potsherd, and my tongue hath cleaved to my jaws: and thou hast brought me down into the dust of death.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 For many dogs have encompassed me: the council of the malignant hath besieged me. They have dug my hands and feet.
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 They have numbered all my bones. And they have looked and stared upon me.
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 They parted my garments amongst them; and upon my vesture they cast lots.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 But thou, O Lord, remove not thy help to a distance from me; look towards my defence.
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Deliver, O God, my soul from the sword: my only one from the hand of the dog.
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Save me from the lion’s mouth; and my lowness from the horns of the unicorns.
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 I will declare thy name to my brethren: in the midst of the church will I praise thee.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 Ye that fear the Lord, praise him: all ye the seed of Jacob, glorify him.
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 Let all the seed of Israel fear him: because he hath not slighted nor despised the supplication of the poor man. Neither hath he turned away his face from me: and when I cried to him he heard me.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 With thee is my praise in a great church: I will pay my vows in the sight of them that fear him.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 The poor shall eat and shall be filled: and they shall praise the Lord that seek him: their hearts shall live for ever and ever.
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 All the ends of the earth shall remember, and shall be converted to the Lord: And all the kindreds of the Gentiles shall adore in his sight.
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 For the kingdom is the Lord’s; and he shall have dominion over the nations.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 All the fat ones of the earth have eaten and have adored: all they that go down to the earth shall fall before him.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 And to him my soul shall live: and my seed shall serve him.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 There shall be declared to the Lord a generation to come: and the heavens shall shew forth his justice to a people that shall be born, which the Lord hath made.
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
