Psalms 12

1 Unto the end; for the octave, a psalm for David. Save me, O Lord, for there is now no saint: truths are decayed from among the children of men.

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

2 They have spoken vain things every one to his neighbour: with deceitful lips, and with a double heart have they spoken.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

3 May the Lord destroy all deceitful lips, and the tongue that speaketh proud things.

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

4 Who have said: We will magnify our tongue; our lips are our own; who is Lord over us?

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

5 By reason of the misery of the needy, and the groans of the poor, now will I arise, saith the Lord. I win set him in safety; I will deal confidently in his regard.

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

6 The words of the Lord are pure words: as silver tried by the fire, purged from the earth refined seven times.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

7 Thou, O Lord, wilt preserve us: and keep us from this generation for ever.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

8 The wicked walk round about: according to thy highness, thou best multiplied the children of men.

Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.