Psalms 104
1 For David himself. Bless the Lord, O my soul: O Lord my God, thou art exceedingly great. Thou hast put on praise and beauty:
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 And art clothed with light as with a garment. Who stretchest out the heaven like a pavilion:
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Who coverest the higher rooms thereof with water. Who makest the clouds thy chariot: who walkest upon the wings of the winds.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Who makest thy angels spirits: and thy ministers a burning fire.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Who hast founded the earth upon its own bases: it shall not be moved for ever and ever.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 The deep like a garment is its clothing: above the mountains shall the waters stand.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 At thy rebuke they shall flee: at the voice of thy thunder they shall fear.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 The mountains ascend, and the plains descend into the place which thou hast founded for them.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Thou hast set a bound which they shall not pass over; neither shall they return to cover the earth.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Thou sendest forth springs in the vales: between the midst of the hills the waters shall pass.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 All the beasts of the field shall drink: the wild asses shall expect in their thirst.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Over them the birds of the air shall dwell: from the midst of the rocks they shall give forth their voices.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Thou waterest the hills from thy upper rooms: the earth shall be filled with the fruit of thy works:
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Bringing forth grass for cattle, and herb for the service of men. That thou mayst bring bread out of the earth:
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 And that wine may cheer the heart of man. That he may make the face cheerful with oil: and that bread may strengthen man’s heart.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 The trees of the field shall be filled, and the cedars of Libanus which he hath planted:
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 There the sparrows shall make their nests. The highest of them is the house of the heron.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 The high hills are a refuge for the harts, the rock for the irchins.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 He hath made the moon for seasons: the sun knoweth his going down.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Thou hast appointed darkness, and it is night: in it shall all the beasts of the woods go about:
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 The young lions roaring after their prey, and seeking their meat from God.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 The sun ariseth, and they are gathered together: and they shall lie down in their dens.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Man shall go forth to his work, and to his labour until the evening.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 How great are thy works, O Lord? thou hast made all things in wisdom: the earth is filled with thy riches.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 So is this great sea, which stretcheth wide its arms: there are creeping things without number: Creatures little and great.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 There the ships shall go. This sea dragon which thou hast formed to play therein.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 All expect of thee that thou give them food in season.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 What thou givest to them they shall gather up: when thou openest thy hand, they shall all be filled with good.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 But if thou turnest away thy face, they shall be troubled: thou shalt take away their breath, and they shall fail, and shall return to their dust.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Thou shalt send forth thy spirit, and they shall be created: and thou shalt renew the face of the earth.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 May the glory of the Lord endure for ever: the Lord shall rejoice in his works.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 He looketh upon the earth, and maketh it tremble: he toucheth the mountains, and they smoke.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 I will sing to the Lord as long as I live: I will sing praise to my God while I have my being.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Let my speech be acceptable to him: but I will take delight in the Lord.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Let sinners be consumed out of the earth, and the unjust, so that they be no more: O my soul, bless thou the Lord.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
