Psalms 102
1 The prayer of the poor man, when he was anxious, and poured out his supplication before the Lord. Hear, O Lord, my prayer: and let my cry come to thee.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Turn not away thy face from me: in the day when I am in trouble, incline thy ear to me. In what day soever I shall call upon thee, hear me speedily.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my days are vanished like smoke: and my bones are grown dry like fuel for the fire.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 I am smitten as grass, and my heart is withered: because I forgot to eat my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Through the voice of my groaning, my bone hath cleaved to my flesh.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I am become like to a pelican of the wilderness: I am like a night raven in the house.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I have watched, and am become as a sparrow all alone on the housetop.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 All the day long my enemies reproached me: and they that praised me did swear against me.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For I did eat ashes like bread, and mingled my drink with weeping.
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Because of thy anger and indignation: for having lifted me up thou hast thrown me down.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My days have declined like a shadow, and I am withered like grass.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But thou, O Lord, endurest for ever: and thy memorial to all generations.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Thou shalt arise and have mercy on Sion: for it is time to have mercy on it, for the time is come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For the stones thereof have pleased thy servants: and they shall have pity on the earth thereof.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 And the Gentiles shall fear thy name, O Lord, and all the kings of the earth thy glory.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 For the Lord hath built up Sion: and he shall be seen in his glory.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 He hath had regard to the prayer of the humble: and he hath not despised their petition.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Let these things be written unto another generation: and the people that shall be created shall praise the Lord:
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Because he hath looked forth from his high sanctuary: from heaven the Lord hath looked upon the earth.
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 That he might hear the groans of them that are in fetters: that he might release the children of the slain:
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 That they may declare the name of the Lord in Sion: and his praise in Jerusalem;
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 When the people assemble together, and kings, to serve the Lord.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He answered him in the way of his strength: Declare unto me the fewness of my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Call me not away in the midst of my days: thy years are unto generation and generation.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 In the beginning, O Lord, thou foundedst the earth: and the heavens are the works of thy hands.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They shall perish but thou remainest: and all of them shall grow old like a garment: And as a vesture thou shalt change them, and they shall be changed.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 But thou art always the selfsame, and thy years shall not fail.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The children of thy servants shall continue: and their seed shall be directed for ever.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
