Psalms 10
1 Why, O Lord, hast thou retired afar off? why dost thou slight us in our wants, in the time of trouble?
Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
2 Whilst the wicked man is proud, the poor is set on fire: they are caught in the counsels which they devise.
Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
3 For the sinner is praised in the desires of his soul: and the unjust man is blessed.
Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
4 The sinner hath provoked the Lord according to the multitude of his wrath he will not seek him:
Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
5 God is not before his eyes: his ways are filthy at all times. Thy judgments are removed from his sight: he shall rule over all his enemies.
Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
6 For he hath said in his heart: I shall not be moved from generation to generation, and shall be without evil.
Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého.
7 His mouth is full of cursing, and of bitterness, and of deceit: under his tongue are labour and sorrow.
Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
8 He sitteth in ambush with the rich in private places, that he may kill the innocent.
Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
9 His eyes are upon the poor man: He lieth in wait in secret like a lion in his den. He lieth in ambush that he may catch the poor man: to catch the poor, whilst he draweth him to him.
Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
10 In his net he will bring him down, he will crouch and fall, when he shall have power over the poor.
Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
11 For he hath said in his heart: God hath forgotten, he hath turned away his face not to see to the end.
Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
12 Arise, O Lord God, let thy hand be exalted: forget not the poor.
Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
13 Wherefore hath the wicked provoked God? for he hath said in his heart: He will not require it.
Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
14 Thou seest it, for thou considerest labour and sorrow: that thou mayst deliver them into thy hands. To thee is the poor man left: thou wilt be a helper to the orphan.
Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
15 Break thou the arm of the sinner and of the malignant: his sin shall be sought, and shall not be found.
Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
16 The Lord shall reign to eternity, yea, for ever and ever: ye Gentiles shall perish from his land.
Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
17 The Lord hath heard the desire of the poor: thy ear hath heard the preparation of their heart.
Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
18 To judge for the fatherless and for the humble, that man may no more presume to magnify himself upon earth.
Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
