Matthew 22
1 And Jesus answering, spoke again in parables to them, saying:
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 The kingdom of heaven is likened to a king, who made a marriage for his son.
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 And he sent his servants, to call them that were invited to the marriage; and they would not come.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4 Again he sent other servants, saying: Tell them that were invited, Behold, I have prepared my dinner; my beeves and fatlings are killed, and all things are ready: come ye to the marriage.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5 But they neglected, and went their own ways, one to his farm, and another to his merchandise.
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6 And the rest laid hands on his servants, and having treated them contumeliously, put them to death.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 But when the king had heard of it, he was angry, and sending his armies, he destroyed those murderers, and burnt their city.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8 Then he saith to his servants: The marriage indeed is ready; but they that were invited were not worthy.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 Go ye therefore into the highways; and as many as you shall find, call to the marriage.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 And his servants going forth into the ways, gathered together all that they found, both bad and good: and the marriage was filled with guests.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 And the king went in to see the guests: and he saw there a man who had not on a wedding garment.
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 And he saith to him: Friend, how camest thou in hither not having a wedding garment? But he was silent.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Then the king said to the waiters: Bind his hands and feet, and cast him into the exterior darkness: there shall be weeping and gnashing of teeth.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 For many are called, but few are chosen.
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Then the Pharisees going, consulted among themselves how to insnare him in his speech.
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 And they sent to him their disciples with the Herodians, saying: Master, we know that thou art a true speaker, and teachest the way of God in truth, neither carest thou for any man: for thou dost not regard the person of men.
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 Tell us therefore what dost thou think, is it lawful to give tribute to Caesar, or not?
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 But Jesus knowing their wickedness, said: Why do you tempt me, ye hypocrites?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Shew me the coin of the tribute. And they offered him a penny.
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 And Jesus saith to them: Whose image and inscription is this?
I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21 They say to him: Caesar’s. Then he saith to them: Render therefore to Caesar the things that are Caesar’s; and to God, the things that are God’s.
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22 And hearing this they wondered, and leaving him, went their ways.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 That day there came to him the Sadducees, who say there is no resurrection; and asked him,
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 Saying: Master, Moses said: If a man die having no son, his brother shall marry his wife, and raise up issue to his brother.
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25 Now there were with us seven brethren: and the first having married a wife, died; and not having issue, left his wife to his brother.
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 In like manner the second, and the third, and so on to the seventh.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 And last of all the woman died also.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 At the resurrection therefore whose wife of the seven shall she be? for they all had her.
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 And Jesus answering, said to them: You err, not knowing the Scriptures, nor the power of God.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30 For in the resurrection they shall neither marry nor be married; but shall be as the angels of God in heaven.
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 And concerning the resurrection of the dead, have you not read that which was spoken by God, saying to you:
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32 I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob? He is not the God of the dead, but of the living.
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 And the multitudes hearing it, were in admiration at his doctrine.
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 But the Pharisees hearing that he had silenced the Sadducees, came together:
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 And one of them, a doctor of the law, asking him, tempting him:
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36 Master, which is the greatest commandment in the law?
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37 Jesus said to him: Thou shalt love the Lord thy God with thy whole heart, and with thy whole soul, and with thy whole mind.
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38 This is the greatest and the first commandment.
To jest přední a veliké přikázání.
39 And the second is like to this: Thou shalt love thy neighbor as thyself.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 On these two commandments dependeth the whole law and the prophets.
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41 And the Pharisees being gathered together, Jesus asked them,
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 Saying: What think you of Christ? whose son is he? They say to him: David’s.
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 He saith to them: How then doth David in spirit call him Lord, saying:
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 The Lord said to my Lord, Sit on my right hand, until I make thy enemies thy footstool?
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45 If David then call him Lord, how is he his son?
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 And no man was able to answer him a word; neither durst any man from that day forth ask him any more questions.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
