Luke 7
1 And when he had finished all his words in the hearing of the people, he entered into Capharnaum.
Když Ježíš skončil kázání k lidem, šel do Kafarnaum.
2 And the servant of a certain centurion, who was dear to him, being sick, was ready to die.
Tam žil jeden římský důstojník, který vlastnil otroka. Velice si ho cenil, a proto těžce nesl, když otrok smrtelně onemocněl.
3 And when he had heard of Jesus, he sent unto him the ancients of the Jews, desiring him to come and heal his servant.
Důstojník se doslechl o Ježíšovi a poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a otroka zachránil.
4 And when they came to Jesus, they besought him earnestly, saying to him: He is worthy that thou shouldest do this for him.
Ti se vydali za Ježíšem a naléhali: „Ten muž si zaslouží tvou pomoc.
5 For he loveth our nation; and he hath built us a synagogue.
Má rád náš národ a dokonce nám dal postavit synagogu.“
6 And Jesus went with them. And when he was now not far from the house, the centurion sent his friends to him, saying: Lord, trouble not thyself; for I am not worthy that thou shouldest enter under my roof.
Ježíš s nimi šel. Když už byli nedaleko jeho domu, poslal k němu důstojník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se tolik, nezasloužím si, abys mne poctil svou návštěvou.
7 For which cause neither did I think myself worthy to come to thee; but say the word, and my servant shall be healed.
Jako pohan jsem se ani neodvážil jít za tebou osobně. Stačí, když řekneš slovo, a můj otrok se určitě uzdraví.
8 For I also am a man subject to authority, having under me soldiers: and I say to one, Go, and he goeth; and to another, Come, and he cometh; and to my servant, Do this, and he doth it.
Vždyť i já musím splnit rozkaz svých nadřízených a moji podřízení se musí zase podrobit mým povelům. Řeknu-li vojákovi: ‚Jdi!‘tak jde, a řeknu-li druhému: ‚Přijď!‘tak přijde. Poručím-li svému otrokovi: ‚Udělej toto!‘tedy to udělá.“
9 Which Jesus hearing, marvelled: and turning about to the multitude that followed him, he said: Amen I say to you, I have not found so great faith, not even in Israel.
Ježíš byl těmi slovy velmi udiven a řekl svým průvodcům: „S tak velkou vírou jsem se nesetkal u žádného Žida.“
10 And they who were sent, being returned to the house, found the servant whole who had been sick.
Když se poslové vrátili do domu římského důstojníka, byl již otrok zdráv.
11 And it came to pass afterwards, that he went into a city that is called Naim; and there went with him his disciples, and a great multitude.
Brzy nato se Ježíš odebral do města Naim. Jeho žáci a mnozí další lidé ho doprovázeli.
12 And when he came nigh to the gate of the city, behold a dead man was carried out, the only son of his mother; and she was a widow: and a great multitude of the city was with her.
V blízkosti městské brány potkali pohřební průvod. Jedna vdova pochovávala svého jediného syna. K pohřbu se sešlo hodně lidí.
13 Whom when the Lord had seen, being moved with mercy towards her, he said to her: Weep not.
Když Ježíš spatřil tu vdovu, bylo mu jí velice líto a řekl: „Neplač!“
14 And he came near and touched the bier. And they that carried it, stood still. And he said: Young man, I say to thee, arise.
Pak přistoupil blíže, dotkl se már a zastavil průvod. „Mládenče, vstaň!“zvolal.
15 And he that was dead, sat up, and began to speak. And he gave him to his mother.
Tu se mrtvý posadil a promluvil. Tak Ježíš vrátil matce syna.
16 And there came a fear on them all: and they glorified God, saying: A great prophet is risen up among us: and, God hath visited his people.
Počáteční zděšení okolostojících vystřídala radost a začali chválit Boha: „Velký prorok přišel mezi nás! Bůh navštívil svůj lid.“
17 And this rumour of him went forth throughout all Judea, and throughout all the country round about.
Zpráva o této události se rozšířila po celém Judsku a okolí.
18 And John’s disciples told him of all these things.
O tom všem vyprávěli učedníci Jana Křtitele svému učiteli.
19 And John called to him two of his disciples, and sent them to Jesus, saying: Art thou he that art to come; or look we for another?
Jan poslal dva z nich za Ježíšem, aby se zeptali: „Jsi Mesiáš, anebo máme čekat ještě někoho jiného!“
20 And when the men were come unto him, they said: John the Baptist hath sent us to thee, saying: Art thou he that art to come; or look we for another?
Když přišli s tou otázkou, Ježíš právě uzdravoval nemocné, všelijak postižené, osvobozoval spoutané duševními nemocemi, mnohým slepým vracel zrak.
21 (And in that same hour, he cured many of their diseases, and hurts, and evil spirits: and to many that were blind he gave sight.)
22 And answering, he said to them: Go and relate to John what you have heard and seen: the blind see, the lame walk, the lepers are made clean, the deaf hear, the dead rise again, to the poor the gospel is preached:
Poslům odpověděl: „Jděte zpět k Janovi a řekněte mu, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví ožívají a těm, kteří nic nemají, nabízí Bůh podíl ve svém království.
23 And blessed is he whosoever shall not be scandalized in me.
Šťasten je každý, kdo mne neodmítne.“
24 And when the messengers of John were departed, he began to speak to the multitudes concerning John. What went ye out into the desert to see? a reed shaken with the wind?
Když poslové odešli, začal Ježíš mluvit ke shromážděným lidem o Janu Křtiteli: „Když jste chodili za mužem, který strávil život v pustinách, koho jste očekávali? Rákos, který se otočí podle větru?
25 But what went you out to see? a man clothed in soft garments? Behold they that are in costly apparel and live delicately, are in the houses of kings.
Nebo jste chtěli vidět člověka v přepychových šatech? Takoví jsou jen v palácích.
26 But what went you out to see? a prophet? Yea, I say to you, and more than a prophet.
Chtěli jste slyšet proroka? Ano, poznali jste někoho ještě většího než proroka.
27 This is he of whom it is written: Behold I send my angel before thy face, who shall prepare thy way before thee.
Jan je ten, o němž je napsáno: ‚Posílám svého posla před tebou, aby ti připravil cestu.‘
28 For I say to you: Amongst those that are born of women, there is not a greater prophet that John the Baptist. But he that is the lesser in the kingdom of God, is greater than he.
Jan dostal nejvyšší úkol ze všech lidí: oznámit, že Kristus přichází! A přece i ten nejnepatrnější, kdo se dočkal a uvěřil, byl poctěn více než Jan.
29 And all the people hearing, and the publicans, justified God, being baptized with John’s baptism.
Víte, že Janovi posluchači – a byli mezi nimi i lidé s všelijakou pověstí – přijali Jana jako Božího posla a dali se proto od něho pokřtít.
30 But the Pharisees and the lawyers despised the counsel of God against themselves, being not baptized by him.
Farizejové a znalci zákona však Janův křest odmítli, protože nepochopili, že i oni potřebují Boží odpuštění.“
31 And the Lord said: Whereunto then shall I liken the men of this generation? and to what are they like?
Ježíš pokračoval: „Komu se tak podobají?
32 They are like to children sitting in the marketplace, and speaking one to another, and saying: We have piped to you, and you have not danced: we have mourned, and you have not wept.
Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají: ‚Pískali jsme vám, a vy jste netancovali. A pak jsme vám zase smutně zpívali, a vy jste neplakali.‘
33 For John the Baptist came neither eating bread nor drinking wine; and you say: He hath a devil.
Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik,
34 The Son of man is come eating and drinking: and you say: Behold a man that is a glutton and a drinker of wine, a friend of publicans and sinners.
a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘
35 And wisdom is justified by all her children.
Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí.“
36 And one of the Pharisees desired him to eat with him. And he went into the house of the Pharisee, and sat down to meat.
Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním.
37 And behold a woman that was in the city, a sinner, when she knew that he sat at meat in the Pharisee’s house, brought an alabaster box of ointment;
V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam.
38 And standing behind at his feet, she began to wash his feet, with tears, and wiped them with the hairs of her head, and kissed his feet, and anointed them with the ointment.
Poklekla k Ježíšovým nohám, smáčela mu je slzami, utírala svými vlasy, líbala je a potírala vonným olejem.
39 And the Pharisee, who had invited him, seeing it, spoke within himself, saying: This man, if he were a prophet, would know surely who and what manner of woman this is that toucheth him, that she is a sinner.
Když to viděl farizej, který Ježíše pozval, myslel si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, a nedovolil by, aby se ho taková hříšnice vůbec dotkla.“
40 And Jesus answering, said to him: Simon, I have somewhat to say to thee. But he said: Master, say it.
Tu ho Ježíš oslovil: „Rád bych se tě, Šimone, na něco zeptal.“„Prosím, jen mluv, “řekl Šimon.
41 A certain creditor had two debtors, the one who owed five hundred pence, and the other fifty.
„Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set stříbrných, druhý padesát.
42 And whereas they had not wherewith to pay, he forgave them both. Which therefore of the two loveth him most?
Když však ani jeden z nich nemohl zaplatit, věřitel odpustil dluh oběma. Co myslíš, který z nich ho bude mít víc rád?“
43 Simon answering, said: I suppose that he to whom he forgave most. And he said to him: Thou hast judged rightly.
Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému více prominul.“„Správně, “řekl Ježíš.
44 And turning to the woman, he said unto Simon: Dost thou see this woman? I entered into thy house, thou gavest me no water for my feet; but she with tears hath washed my feet, and with her hairs hath wiped them.
Pak ukázal na ženu u svých nohou a pověděl Šimonovi: „Podívej se na tu ženu. Přišel jsem do tvého domu a ty jsi mi nedal umýt nohy, jak je zvykem; tato žena mi je umyla svými slzami a vytřela svými vlasy.
45 Thou gavest me no kiss; but she, since she came in, hath not ceased to kiss my feet.
Na uvítanou jsi mne jako hostitel nepolíbil, ale tato žena mi nepřestává líbat nohy.
46 My head with oil thou didst not anoint; but she with ointment hath anointed my feet.
Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale tato žena nelitovala drahocenného oleje na mé nohy.
47 Wherefore I say to thee: Many sins are forgiven her, because she hath loved much. But to whom less is forgiven, he loveth less.
Je to jako s těmi dlužníky: velký hřích je jí odpuštěn a to se projevuje na lásce, kterou mi prokazuje. Kdo si myslí, že odpuštění nepotřebuje, pak málo miluje.“
48 And he said to her: Thy sins are forgiven thee.
Potom se obrátil k ženě: „Tvoje hříchy jsou ti odpuštěny.“
49 And they that sat at meat with him began to say within themselves: Who is this that forgiveth sins also?
Když si ostatní hosté říkali mezi sebou: „Co je to za člověka, že si troufá odpouštět hříchy?“
50 And he said to the woman: Thy faith hath made thee safe, go in peace.
uklidnil ji: „Tvoje víra tě zachránila, jdi pokojně domů.“
