Lamentations 5
1 Remember, O Lord, what is come upon us: consider and behold our reproach.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Our inheritance is turned to aliens: our houses to strangers.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 We are become orphans without a father: our mothers are as widows.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 We have drunk our water for money: we have bought our wood.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 We were dragged by the necks, we were weary and no rest was given us.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 We have given our hand to Egypt, and to the Assyrians, that we might be satisfied with bread.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Our fathers have sinned, and are not: and we have borne their iniquities.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Servants have ruled over us: there was none to redeem us out of their hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 We fetched our bread at the peril of our lives, because of the sword in the desert.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Our skin was burnt as an oven, by reason of the violence of the famine.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 They oppressed the women in Sion, and the virgins in the cities of Juda.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 The princes were hanged up by their hand: they did not respect the persons of the ancient.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 They abused the young men indecently: and the children fell under the wood.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 The ancients have ceased from the gates: the young men from the choir of the singers.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 The joy of our heart is ceased, our dancing is turned into mourning.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 The crown is fallen from our head woe to us, because we have sinned.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Therefore is our heart sorrowful, therefore are our eyes become dim,
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 For mount Sion, because it is destroyed, foxes have walked upon it.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 But thou, O Lord, shalt remain for ever, thy throne from generation to generation.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Why wilt thou forget us for ever? why wilt thou forsake us for a long time?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Convert us, O Lord, to thee, and we shall be converted: renew our days, as from the beginning.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 But thou hast utterly rejected us, thou art exceedingly angry against us.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
