John 11
1 Now there was a certain man sick, named Lazarus, of Bethania, of the town of Mary and Martha her sister.
Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii.
2 (And Mary was she that anointed the Lord with ointment, and wiped his feet with her hair: whose brother Lazarus was sick.)
(Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)
3 His sisters therefore sent to him, saying: Lord, behold, he whom thou lovest is sick.
Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“
4 And Jesus hearing it, said to them: This sickness is not unto death, but for the glory of God: that the Son of God may be glorified by it.
Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“
5 Now Jesus loved Martha, and her sister Mary, and Lazarus.
Měl velmi rád obě sestry i Lazara,
6 When he had heard therefore that he was sick, he still remained in the same place two days.
ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.
7 Then after that, he said to his disciples: Let us go into Judea again.
Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“
8 The disciples say to him: Rabbi, the Jews but now sought to stone thee: and goest thou thither again?
Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“
9 Jesus answered: Are there not twelve hours of the day? If a man walk in the day, he stumbleth not, because he seeth the light of this world:
„Proč se bojíte, jako by už nastávala noc, “řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil.
10 But if he walk in the night, he stumbleth, because the light is not in him.
Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“
11 These things he said; and after that he said to them: Lazarus our friend sleepeth; but I go that I may awake him out of sleep.
Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“
12 His disciples therefore said: Lord, if he sleep, he shall do well.
Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“
13 But Jesus spoke of his death; and they thought that he spoke of the repose of sleep.
Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.
14 Then therefore Jesus said to them plainly: Lazarus is dead.
Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel
15 And I am glad, for your sakes, that I was not there, that you may believe: but let us go to him.
a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“
16 Thomas therefore, who is called Didymus, said to his fellow disciples: Let us also go, that we may die with him.
Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
17 Jesus therefore came, and found that he had been four days already in the grave.
Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.
18 (Now Bethania was near Jerusalem, about fifteen furlongs off.)
Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,
19 And many of the Jews were come to Martha and Mary, to comfort them concerning their brother.
a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.
20 Martha therefore, as soon as she heard that Jesus had come, went to meet him: but Mary sat at home.
Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma,
21 Martha therefore said to Jesus: Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.
22 But now also I know that whatsoever thou wilt ask of God, God will give it thee.
Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“
23 Jesus saith to her: Thy brother shall rise again.
„Neboj se, “odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“
24 Martha saith to him: I know that he shall rise again, in the resurrection at the last day.
25 Jesus said to her: I am the resurrection and the life: he that believeth in me, although he be dead, shall live:
Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí,
26 And every one that liveth, and believeth in me, shall not die for ever. Believest thou this? (aiōn g165)
v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“ (aiōn g165)
27 She saith to him: Yea, Lord, I have believed that thou art Christ the Son of the living God, who art come into this world.
„Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět, “odpověděla.
28 And when she had said these things, she went, and called her sister Mary secretly, saying: The master is come, and calleth for thee.
Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“
29 She, as soon as she heard this, riseth quickly, and cometh to him.
Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
30 For Jesus was not yet come into the town: but he was still in that place where Martha had met him.
Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.
31 The Jews therefore, who were with her in the house, and comforted her, when they saw Mary that she rose up speedily and went out, followed her, saying: She goeth to the grave to weep there.
Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.
32 When Mary therefore was come where Jesus was, seeing him, she fell down at his feet, and saith to him: Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
33 Jesus, therefore, when he saw her weeping, and the Jews that were come with her, weeping, groaned in the spirit, and troubled himself,
Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.
34 And said: Where have you laid him? They say to him: Lord, come and see.
Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“„Pojď, Pane, ukážeme ti, “odpověděli.
35 And Jesus wept.
Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.
36 The Jews therefore said: Behold how he loved him.
„Podívejte, jak ho měl rád, “šeptali někteří mezi sebou.
37 But some of them said: Could not he that opened the eyes of the man born blind, have caused that this man should not die?
Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
38 Jesus therefore again groaning in himself, cometh to the sepulchre. Now it was a cave; and a stone was laid over it.
To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.
39 Jesus saith: Take away the stone. Martha, the sister of him that was dead, saith to him: Lord, by this time he stinketh, for he is now of four days.
„Odvalte ten kámen!“přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu, “namítla Marta.
40 Jesus saith to her: Did not I say to thee, that if thou believe, thou shalt see the glory of God?
„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“podivil se Ježíš.
41 They took therefore the stone away. And Jesus lifting up his eyes said: Father, I give thee thanks that thou hast heard me.
Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.
42 And I knew that thou hearest me always; but because of the people who stand about have I said it, that they may believe that thou hast sent me.
Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“
43 When he had said these things, he cried with a loud voice: Lazarus, come forth.
Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“
44 And presently he that had been dead came forth, bound feet and hands with winding bands; and his face was bound about with a napkin. Jesus said to them: Loose him, and let him go.
A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to, “přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
45 Many therefore of the Jews, who were come to Mary and Martha, and had seen the things that Jesus did, believed in him.
Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.
46 But some of them went to the Pharisees, and told them the things that Jesus had done.
Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům.
47 The chief priests therefore, and the Pharisees, gathered a council, and said: What do we, for this man doth many miracles?
Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy!
48 If we let him alone so, all will believe in him; and the Romans will come, and take away our place and nation.
Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“
49 But one of them, named Caiphas, being the high priest that year, said to them: You know nothing.
Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti!
50 Neither do you consider that it is expedient for you that one man should die for the people, and that the whole nation perish not.
Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“
51 And this he spoke not of himself: but being the high priest of that year, he prophesied that Jesus should die for the nation.
Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid.
52 And not only for the nation, but to gather together in one the children of God, that were dispersed.
Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.
53 From that day therefore they devised to put him to death.
Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život.
54 Wherefore Jesus walked no more openly among the Jews; but he went into a country near the desert, unto a city that is called Ephrem, and there he abode with his disciples.
Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště.
55 And the pasch of the Jews was at hand; and many from the country went up to Jerusalem, before the pasch to purify themselves.
Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů.
56 They sought therefore for Jesus; and they discoursed one with another, standing in the temple: What think you that he is not come to the festival day?
Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“
57 And the chief priests and Pharisees had given a commandment, that if any man knew where he was, he should tell, that they might apprehend him.
Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.
