John 11
1 Now there was a certain man sick, named Lazarus, of Bethania, of the town of Mary and Martha her sister.
Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její.
2 (And Mary was she that anointed the Lord with ointment, and wiped his feet with her hair: whose brother Lazarus was sick.)
A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen.
3 His sisters therefore sent to him, saying: Lord, behold, he whom thou lovest is sick.
Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4 And Jesus hearing it, said to them: This sickness is not unto death, but for the glory of God: that the Son of God may be glorified by it.
A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5 Now Jesus loved Martha, and her sister Mary, and Lazarus.
Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6 When he had heard therefore that he was sick, he still remained in the same place two days.
A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
7 Then after that, he said to his disciples: Let us go into Judea again.
Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.
8 The disciples say to him: Rabbi, the Jews but now sought to stone thee: and goest thou thither again?
Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti?
9 Jesus answered: Are there not twelve hours of the day? If a man walk in the day, he stumbleth not, because he seeth the light of this world:
Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
10 But if he walk in the night, he stumbleth, because the light is not in him.
Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
11 These things he said; and after that he said to them: Lazarus our friend sleepeth; but I go that I may awake him out of sleep.
To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
12 His disciples therefore said: Lord, if he sleep, he shall do well.
I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
13 But Jesus spoke of his death; and they thought that he spoke of the repose of sleep.
Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14 Then therefore Jesus said to them plainly: Lazarus is dead.
Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
15 And I am glad, for your sakes, that I was not there, that you may believe: but let us go to him.
A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu.
16 Thomas therefore, who is called Didymus, said to his fellow disciples: Let us also go, that we may die with him.
I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním.
17 Jesus therefore came, and found that he had been four days already in the grave.
Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
18 (Now Bethania was near Jerusalem, about fifteen furlongs off.)
Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19 And many of the Jews were come to Martha and Mary, to comfort them concerning their brother.
Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich.
20 Martha therefore, as soon as she heard that Jesus had come, went to meet him: but Mary sat at home.
Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
21 Martha therefore said to Jesus: Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
22 But now also I know that whatsoever thou wilt ask of God, God will give it thee.
Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
23 Jesus saith to her: Thy brother shall rise again.
Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
24 Martha saith to him: I know that he shall rise again, in the resurrection at the last day.
Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
25 Jesus said to her: I am the resurrection and the life: he that believeth in me, although he be dead, shall live:
Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
26 And every one that liveth, and believeth in me, shall not die for ever. Believest thou this? (aiōn g165)
A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu? (aiōn g165)
27 She saith to him: Yea, Lord, I have believed that thou art Christ the Son of the living God, who art come into this world.
Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
28 And when she had said these things, she went, and called her sister Mary secretly, saying: The master is come, and calleth for thee.
A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29 She, as soon as she heard this, riseth quickly, and cometh to him.
Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
30 For Jesus was not yet come into the town: but he was still in that place where Martha had met him.
Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.
31 The Jews therefore, who were with her in the house, and comforted her, when they saw Mary that she rose up speedily and went out, followed her, saying: She goeth to the grave to weep there.
Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32 When Mary therefore was come where Jesus was, seeing him, she fell down at his feet, and saith to him: Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
33 Jesus, therefore, when he saw her weeping, and the Jews that were come with her, weeping, groaned in the spirit, and troubled himself,
Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34 And said: Where have you laid him? They say to him: Lord, come and see.
A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.
35 And Jesus wept.
I zaplakal Ježíš.
36 The Jews therefore said: Behold how he loved him.
Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37 But some of them said: Could not he that opened the eyes of the man born blind, have caused that this man should not die?
Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel?
38 Jesus therefore again groaning in himself, cometh to the sepulchre. Now it was a cave; and a stone was laid over it.
Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
39 Jesus saith: Take away the stone. Martha, the sister of him that was dead, saith to him: Lord, by this time he stinketh, for he is now of four days.
Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
40 Jesus saith to her: Did not I say to thee, that if thou believe, thou shalt see the glory of God?
Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
41 They took therefore the stone away. And Jesus lifting up his eyes said: Father, I give thee thanks that thou hast heard me.
Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
42 And I knew that thou hearest me always; but because of the people who stand about have I said it, that they may believe that thou hast sent me.
Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
43 When he had said these things, he cried with a loud voice: Lazarus, come forth.
A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.
44 And presently he that had been dead came forth, bound feet and hands with winding bands; and his face was bound about with a napkin. Jesus said to them: Loose him, and let him go.
I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
45 Many therefore of the Jews, who were come to Mary and Martha, and had seen the things that Jesus did, believed in him.
Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho.
46 But some of them went to the Pharisees, and told them the things that Jesus had done.
Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš.
47 The chief priests therefore, and the Pharisees, gathered a council, and said: What do we, for this man doth many miracles?
I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.
48 If we let him alone so, all will believe in him; and the Romans will come, and take away our place and nation.
Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
49 But one of them, named Caiphas, being the high priest that year, said to them: You know nothing.
Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50 Neither do you consider that it is expedient for you that one man should die for the people, and that the whole nation perish not.
Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51 And this he spoke not of himself: but being the high priest of that year, he prophesied that Jesus should die for the nation.
Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.
52 And not only for the nation, but to gather together in one the children of God, that were dispersed.
A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
53 From that day therefore they devised to put him to death.
Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili.
54 Wherefore Jesus walked no more openly among the Jews; but he went into a country near the desert, unto a city that is called Ephrem, and there he abode with his disciples.
Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
55 And the pasch of the Jews was at hand; and many from the country went up to Jerusalem, before the pasch to purify themselves.
Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
56 They sought therefore for Jesus; and they discoursed one with another, standing in the temple: What think you that he is not come to the festival day?
I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
57 And the chief priests and Pharisees had given a commandment, that if any man knew where he was, he should tell, that they might apprehend him.
Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
