Job 4
1 Then Eliphaz the Themanite answered, and said:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 If we begin to speak to thee, perhaps thou wilt take it ill, but who can withhold the words he hath conceived?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Behold thou hast taught many, and thou hast strengthened the weary hands:
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Thy words have confirmed them that were staggering, and thou hast strengthened the trembling knees:
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now the scourge is come upon thee, and thou faintest: it hath touched thee, and thou art troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Where is thy fear, thy fortitude, thy patience, and the perfection of thy ways?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Remember, I pray thee, who ever perished being innocent? or when were the just destroyed?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 On the contrary I have seen those who work iniquity, and sow sorrows, and reap them,
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Perishing by the blast of God, and consumed by the spirit of his wrath.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of the lion, and the voice of the lioness, and the teeth of the whelps of lions are broken:
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The tiger hath perished for want of prey, and the young lions are scattered abroad.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Now there was a word spoken to me in private, and my ears by stealth as it were received the veins of its whisper.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In the horror of a vision by night, when deep sleep is wont to hold men,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Fear seized upon me, and trembling, and all my bones were affrighted:
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 And when a spirit passed before me, the hair of my flesh stood up.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 There stood one whose countenance I knew not, an image before my eyes, and I heard the voice as it were of a gentle wind:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Shall man be justified in comparison of God, or shall a man be more pure than his maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Behold they that serve him are not steadfast, and in his angels he found wickedness:
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 How much more shall they that dwell in houses of clay, who have an earthly foundation, be consumed as with the moth?
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 From morning till evening they shall be cut down: and because no one understandeth, they shall perish for ever.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 And they that shall be left, shall be taken away from them: they shall die, and not in wisdom.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
