Job 39
1 Knowest thou the time when the wild goats bring forth among the rocks, or hast thou observed the hinds when they fawn?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Hast thou numbered the months of their conceiving, or knowest thou the time when they bring forth?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 They bow themselves to bring forth young, and they cast them, and send forth roarings.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Their young are weaned and go to feed: they go forth, and return not to them.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Who hath sent out the wild ass free, and who hath loosed his bonds?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 To whom I have given a house in the wilderness, and his dwellings in the barren land.
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 He scorneth the multitude of the city, he heareth not the cry of the driver.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 He looketh round about the mountains of his pasture, and seeketh for every green thing.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Shall the rhinoceros be willing to serve thee, or will he stay at thy crib?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Canst thou bind the rhinoceros with thy thong to plough, or will he break the clods of the valleys after thee?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Wilt thou have confidence in his great strength, and leave thy labours to him?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Wilt thou trust him that he will render thee the seed, and gather it into thy barnfloor?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 The wing of the ostrich is like the wings of the heron, and of the hawk.
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 When she leaveth her eggs on the earth, thou perhaps wilt warm them in the dust.
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 She forgetteth that the foot may tread upon them, or that the beasts of the field may break them.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 She is hardened against her young ones, as though they were not hers, she hath laboured in vain, no fear constraining her.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 For God hath deprived her of wisdom, neither hath he given her understanding.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 When time shall be, she setteth up her wings on high: she scorneth the horse and his rider.
Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Wilt thou give strength to the horse, or clothe his neck with neighing?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Wilt thou lift him up like the locusts? the glory of his nostrils is terror.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 He breaketh up the earth with his hoof, he pranceth boldly, he goeth forward to meet armed men.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 He despiseth fear, he turneth not his back to the sword,
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Above him shall the quiver rattle, the spear and shield shall glitter.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Chasing and raging he swalloweth the ground, neither doth he make account when the noise of the trumpet soundeth.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 When he heareth the trumpet he saith: Ha, ha: he smelleth the battle afar off, the encouraging of the captains, and the shouting of the army.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Doth the hawk wax feathered by thy wisdom, spreading her wings to the south?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Will the eagle mount up at thy command, and make her nest in high places?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 She abideth among the rocks, and dwelleth among cragged flints, and stony hills, where there is no access.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 From thence she looketh for the prey, and her eyes behold afar off.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Her young ones shall suck up blood: and wheresoever the carcass shall be, she is immediately there.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
