Job 32
1 So these three men ceased to answer Job, because he seemed just to himself.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 And Eliu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram, was angry and was moved to indignation: now he was angry against Job, because he said he was just before God.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 And he was angry with his friends because they had not found a reasonable answer, but only had condemned Job.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 So Eliu waited while Job was speaking, because they were his elders that were speaking.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 But when he saw that the three were not able to answer, he was exceedingly angry.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Then Eliu the son of Barachel the Buzite answered and said: I am younger in days, and you are more ancient; therefore hanging down my head, I was afraid to shew you my opinion.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 For I hoped that greater age would speak, and that a multitude of years would teach wisdom.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 But, as I see, there is a spirit in men, and the inspiration of the Almighty giveth understanding.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 They that are aged are not the wise men, neither do the ancients understand judgment.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Therefore I will speak: Hearken to me, I also will shew you my wisdom.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 For I have waited for your words, I have given ear to your wisdom, as long as you were disputing in words.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 And as long as I thought you said some thing, I considered: but, as I see, there is none of you that can convince Job, and answer his words.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Lest you should say: We have found wisdom, God hath cast him down, not man.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 He hath spoken nothing to me, and I will not answer him according to your words.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 They were afraid, and answered no more, and they left off speaking.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Therefore because I have waited, and they have not spoken: they stood, and answered no more:
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 I also will answer my part, and will shew my knowledge.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 For I am full of matter to speak of, and the spirit of my bowels straiteneth me.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Behold, my belly is as new wine which wanteth vent, which bursteth the new vessels.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 I will speak and take breath a little: I will open my lips, and will answer.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 I will not accept the person of man, and I will not level God with man.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 For I know not how long I shall continue, and whether after a while my Maker may take me away.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
