Job 31
1 I made a covenant with my eyes, that I would not so much as think upon a virgin.
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 For what part should God from above have in me, and what inheritance the Almighty from on high?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Is not destruction to the wicked, and aversion to them that work iniquity?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Doth not he consider my ways, and number all my steps?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 If I have walked in vanity, and my foot hath made haste to deceit:
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Let him weigh me in a just balance, and let God know my simplicity.
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 If my step hath turned out of the way, and if my heart hath followed my eyes, and if a spot hath cleaved to my hands:
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Then let me sow and let another eat: and let my offspring be rooted out.
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 If my heart hath been deceived upon a woman, and if I have laid wait at my friend’s door:
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Let my wife be the harlot of another, and let other men lie with her.
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 For this is a heinous crime, and a most grievous iniquity.
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 It is a fire that devoureth even to destruction, and rooteth up all things that spring.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 If I have despised to abide judgment with my manservant, or my maidservant, when they had any controversy against me:
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 For what shall I do when God shall rise to judge? and when he shall examine, what shall I answer him?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Did not he that made me in the womb make him also: and did not one and the same form me in the womb?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 If I have denied to the poor what they desired, and have made the eyes of the widow wait:
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 If I have eaten my morsel alone, and the fatherless hath not eaten thereof:
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 (For from my infancy mercy grew up with me: and it came out with me from my mother’s womb: )
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 If I have despised him that was perishing for want of clothing, and the poor man that had no covering:
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 If his sides have not blessed me, and if he were not warmed with the fleece of my sheep:
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 If I have lifted up my hand against the fatherless, even when I saw myself superior in the gate:
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Let my shoulder fall from its joint, and let my arm with its bones be broken.
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 For I have always feared God as waves swelling over me, and his weight I was not able to bear.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 If I have thought gold my strength, and have said to fine gold: My confidence:
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 If I have rejoiced over my great riches, and because my hand had gotten much.
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 If I beheld the sun when it shined, and the moon going in brightness:
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 And my heart in secret hath rejoiced, and I have kissed my hand with my mouth:
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 Which is a very great iniquity, and a denial against the most high God.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 If I have been glad at the downfall of him that hated me, and have rejoiced that evil had found him.
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 For I have not given my mouth to sin, by wishing a curse to his soul.
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 If the men of my tabernacle have not said: Who will give us of his flesh that we may be filled?
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 The stranger did not stay without, my door was open to the traveller.
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 If as a man I have hid my sin, and have concealed my iniquity in my bosom.
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 If I have been afraid at a very great multitude, and the contempt of kinsmen hath terrified me: and I have not rather held my peace, and not gone out of the door.
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Who would grant me a hearer, that the Almighty may hear my desire; and that he himself that judgeth would write a book,
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 That I may carry it on my shoulder, and put it about me as a crown?
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 At every step of mine I would pronounce it, and offer it as to a prince.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 If my land cry against me, and with it the furrows thereof mourn:
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 If I have eaten the fruits thereof without money, and have afflicted the soul of the tillers thereof:
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Let thistles grow up to me instead of wheat, and thorns instead of barley.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
