Job 30
1 But now the younger in time scorn me, whose fathers I would not have set with the dogs of my flock:
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 The strength of whose hands was to me as nothing, and they were thought unworthy of life itself.
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 Barren with want and hunger, who gnawed in the wilderness, disfigured with calamity and misery.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 And they ate grass, and barks of trees, and the root of junipers was their food.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 Who snatched up these things out of the valleys, and when they had found any of them, they ran to them with a cry.
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 They dwelt in the desert places of torrents, and in caves of earth, or upon the gravel.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 They pleased themselves among these kind of things, and counted it delightful to be under the briers.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 The children of foolish and base men, and not appearing at all upon the earth.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 Now I am turned into their song, and am become their byword.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 They abhor me, and flee far from me, and are not afraid to spit in my face.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 For he hath opened his quiver, and hath afflicted me, and hath put a bridle into my mouth.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 At the right hand of my rising, my calamities forthwith arose: they have overthrown my feet, and have overwhelmed me with their paths as with waves.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 They have destroyed my ways, they have lain in wait against me, and they have prevailed, and there was none to help.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 They have rushed in upon me, as when a wall is broken, and a gate opened, and have rolled themselves down to my miseries.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 I am brought to nothing: as a wind thou hast taken away my desire: and my prosperity hath passed away like a cloud.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 And now my soul fadeth within myself, and the days of affliction possess me.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 In the night my bone is pierced with sorrows: and they that feed upon me, do not sleep.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 With the multitude of them my garment is consumed, and they have girded me about, as with the collar of my coat.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 I am compared to dirt, and am likened to embers and ashes.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 I cry to thee, and thou hearest me not: I stand up, and thou dost not regard me.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Thou art changed to be cruel toward me, and in the hardness of thy hand thou art against me.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Thou hast lifted me up, and set me as it were upon the wind, and thou hast mightily dashed me.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 I know that thou wilt deliver me to death, where a house is appointed for every one that liveth.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 But yet thou stretchest not forth thy hand to their consumption: and if they shall fall down thou wilt save.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 I wept heretofore for him that was afflicted, and my soul had compassion on the poor.
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 I expected good things, and evils are come upon me: I waited for light, and darkness broke out.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 My inner parts have boiled without any rest, the days of affliction have prevented me.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 I went mourning without indignation; I rose up, and cried in the crowd.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 I was the brother of dragons, and companion of ostriches.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 My skin is become black upon me, and my bones are dried up with heat.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 My harp is turned to mourning, and my organ into the voice of those that weep.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
