Job 27
1 Job also added, taking up his parable, and said:
Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2 As God liveth, who hath taken away my judgment, and the Almighty, who hath brought my soul to bitterness,
Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3 As long as breath remaineth in me, and the spirit of God in my nostrils,
Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4 My lips shall not speak iniquity, neither shall my tongue contrive lying.
Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5 God forbid that I should judge you to be just: till I die I will not depart from my innocence.
Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6 My justification, which I have begun to hold, I will not forsake: for my heart doth not reprehend me in all my life.
Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7 Let my enemy be as the ungodly, and my adversary as the wicked one.
Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8 For what is the hope of the hypocrite if through covetousness he take by violence, and God deliver not his soul?
Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9 Will God hear his cry, when distress shall come upon him?
Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10 Or can he delight himself in the Almighty, and call upon God at all times?
Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11 I will teach you by the hand of God, what the Almighty hath, and I will not conceal it.
Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12 Behold you all know it, and why do you speak vain things without cause?
Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13 This is the portion of a wicked man with God, and the inheritance of the violent, which they shall receive of the Almighty.
Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14 If his sons be multiplied, they shall be for the sword, and his grandsons shall not be filled with bread.
Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15 They that shall remain of him, shall be buried in death, and his widows shall not weep.
Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16 If he shall heap together silver as earth, and prepare raiment as clay,
Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17 He shall prepare indeed, but the just man shall be clothed with it: and the innocent shall divide the silver.
Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18 He hath built his house as a moth, and as a keeper he hath made a booth.
Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19 The rich man when he shall sleep shall take away nothing with him: he shall open his eyes and find nothing.
Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20 Poverty like water shall take hold on him, a tempest shall oppress him in the night.
Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21 A burning wind shall take him up, and carry him away, and as a whirlwind shall snatch him from his place.
Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22 And he shall cast upon him, and shall not spare: out of his hand he would willingly flee.
Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23 He shall clasp his hands upon him, and shall hiss at him, beholding his place.
Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
