Job 22
1 Then Eliphaz the Themanite answered, and said:
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Can man be compared with God, even though he were of perfect knowledge?
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 What doth it profit God if thou be just? or what dost thou give him if thy way be unspotted?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Shall he reprove thee for fear, and come with thee into judgment:
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 And not for thy manifold wickedness, and thy infinite iniquities?
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 For thou hast taken away the pledge of thy brethren without cause, and stripped the naked of their clothing.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Thou hast not given water to the weary, thou hast withdrawn bread from the hungry.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 In the strength of thy arm thou didst possess the land, and being the most mighty thou holdest it.
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Thou hast sent widows away empty, and the arms of the fatherless thou hast broken in pieces.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 Therefore art thou surrounded with snares, and sudden fear troubleth thee.
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 And didst thou think that thou shouldst not see darkness, and that thou shouldst not be covered with the violence of overflowing waters?
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Dost not thou think that God is higher than heaven, and is elevated above the height of the stars?
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 And thou sayst: What doth God know? and he judgeth as it were through a mist.
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 The clouds are his covert, and he doth not consider our things, and he walketh about the poles of heaven.
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Dost thou desire to keep the path of ages, which wicked men have trodden?
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Who were taken away before their time, and a flood hath overthrown their foundation.
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Who said to God: Depart from us: and looked upon the Almighty as if he could do nothing:
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 Whereas he had filled their houses with good things: whose way of thinking be far from me.
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 The just shall see, and shall rejoice, and the innocent shall laugh them to scorn.
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 Is not their exaltation cut down, and hath not fire devoured the remnants of them?
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Submit thyself then to him, and be at peace: and thereby thou shalt have the best fruits.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Receive the law of his mouth, and lay up his words in thy heart.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 If thou wilt return to the Almighty, thou shalt be built up, and shalt put away iniquity far from thy tabernacle.
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 He shall give for earth flint, and for flint torrents of gold.
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 And the Almighty shall be against thy enemies, and silver shall be heaped together for thee.
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 Then shalt thou abound in delights in the Almighty, and shalt lift up thy face to God.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Thou shalt pray to him, and he will hear thee, and thou shalt pay vows.
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Thou shalt decree a thing, and it I shall come to thee, and light shall shine in thy ways.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 For he that hath been humbled, shall be in glory: and he that shall bow down his eyes, he shall be saved.
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 The innocent shall be saved, and he shall be saved by the cleanness of his hands.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
