Job 19
1 Then Job answered, and said:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 How long do you afflict my soul, and break me in pieces with words?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 Behold, these ten times you confound me, and are not ashamed to oppress me.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 For if I have been ignorant, my ignorance shall be with me.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 But you have set yourselves up against me, and reprove me with my reproaches.
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 At least now understand, that God hath not afflicted me with an equal judgment, and compassed me with his scourges.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Behold I cry suffering violence, and no one will hear: I shall cry aloud, and there is none to judge.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 He hath hedged in my path round about, and I cannot pass, and in my way he hath set darkness.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 He hath stripped me of my glory, and hath taken the crown from my head.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 He hath destroyed me on every side, and I am lost, and he hath taken away my hope, as from a tree that is plucked up.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 His wrath is kindled against me, and he hath counted me as his enemy.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 His troops have come together, and have made themselves a way by me, and have besieged my tabernacle round about.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 He hath put my brethren far from me, and my acquaintance like strangers have departed from me.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 My kinsmen have forsaken me, and they that knew me, have forgotten me.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 They that dwelt in my house, and my maidservants have counted me a stranger, and I have been like an alien in their eyes.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 I called my servant, and he gave me no answer, I entreated him with my own mouth.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 My wife hath abhorred my breath, and I entreated the children of my womb.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Even fools despise me; and when I gone from them, they spoke against me.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 They that were sometime my counsellors, have abhorred me: and he whom I love most is turned against me.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 The flesh being consumed. My bone hath cleaved to my skin, and nothing but lips are left about my teeth.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Have pity on me, have pity on me, at least you my friends, because the hand of the Lord hath touched me.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Why do you persecute me as God, and glut yourselves with my flesh?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Who will grant me that my words may be written? Who will grant me that they may be marked down in a book?
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 With an iron pen and in a plate of lead, or else be graven with an instrument in flint stone.
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 For I know that my Redeemer liveth, and in the last day I shall rise out of the earth.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 And I shall be clothed again with my skin, and in my flesh I will see my God.
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Whom I myself shall see, and my eyes shall behold, and not another: this my hope is laid up in my bosom.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Why then do you say now: Let us persecute him, and let us find occasion of word against him?
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Flee then from the face of the sword, for the sword is the revenger of iniquities: and know ye that there is judgment.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
