Job 16
1 Then Job answered, and said:
A odpovídaje Job, řekl:
2 I have often heard such things as these: you are all troublesome comforters.
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 Shall windy words have no end? or is it any trouble to thee to speak?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 I also could speak like you: and would God your soul were for my soul. I would comfort you also with words, and would wag my head over you.
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 I would strengthen you with my mouth, and would move my lips, as sparing you.
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 But what shall I do? If I speak, my pain will not rest: and if I hold my peace, it will not depart from me.
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 But now my sorrow hath oppressed me, and all my limbs are brought to nothing.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 My wrinkles bear witness against me, and a false speaker riseth up against my face, contradicting me.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 He hath gathered together his fury against me, and threatening me he hath gnashed with his teeth upon me: my enemy hath beheld me with terrible eyes.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 They have opened their mouths upon me, and reproaching me they have struck me on the cheek, they are filled with my pains.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 God hath shut me up with the unjust man, and hath delivered me into the hands of the wicked.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 I that was formerly so wealthy, am all on a sudden broken to pieces: he hath taken me by my neck, he hath broken me, and hath set me up to be his mark.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 He hath compassed me round about with his lances, he hath wounded my loins, he hath not spared, and hath poured out my bowels on the earth.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 He hath torn me with wound upon wound, he hath rushed in upon me like a giant.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 I have sowed sackcloth upon my skin, and have covered my flesh with ashes.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 My face is swollen with weeping, and my eyelids are dim.
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 These things have I suffered without the iniquity of my hand, when I offered pure prayers to God.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 O earth, cover not thou my blood, neither let my cry find a hiding place in thee.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 For behold my witness is in heaven, and he that knoweth my conscience is on high.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 My friends are full of words: my eye poureth out tears to God.
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 And O that a man might so be judged with God, as the son of man is judged with his companion!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 For behold short years pass away and I am walking in a path by which I shall not return.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
