Job 11
1 Then Sophar the Naamathite answered, and said:
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Shall not he that speaketh much, hear also? or shall a man full of talk be justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Shall men hold their peace to thee only? and when thou hast mocked others, shall no man confute thee?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 For thou hast said: My word is pure, and I am clean in thy sight.
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 And I wish that God would speak with thee, and would open his lips to thee,
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 That he might shew thee the secrets of wisdom, and that his law is manifold, and thou mightest understand that he exacteth much less of thee, than thy iniquity deserveth.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Peradventure thou wilt comprehend the steps of God, and wilt find out the Almighty perfectly?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 He is higher than heaven, and what wilt thou do? he is deeper than hell, and how wilt thou know? (Sheol h7585)
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 The measure of him is longer than the earth, and broader than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If he shall overturn all things, or shall press them together, who shall contradict him?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For he knoweth the vanity of men, and when he seeth iniquity, doth he not consider it?
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 A vain man is lifted up into pride, and thinketh himself born free like a wild ass’s colt.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 Rut thou hast hardened thy heart, and hast spread thy hands to him.
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If thou wilt put away from thee the iniquity that is in thy hand, and lot not injustice remain in thy tabernacle:
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 Then mayst thou lift up thy face without spot, and thou shalt be steadfast, and shalt not fear.
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 Thou shalt also forget misery, and remember it only as waters that are passed away.
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 And brightness like that of the noonday, shall arise to thee at evening: and when thou shalt think thyself consumed, thou shalt rise as the day star.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And thou shalt have confidence, hope being set before thee, and being buried thou shalt sleep secure.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 Thou shalt rest, and there shall be none to make thee afraid: and many shall entreat thy face.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 But the eyes of the wicked shall decay, and the way to escape shall fail them, and their hope the abomination of the soul.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
