Hebrews 10
1 For the law having a shadow of the good things to come, not the very image of the things; by the selfsame sacrifices which they offer continually every year, can never make the comers thereunto perfect:
Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
2 For then they would have ceased to be offered: because the worshippers once cleansed should have no conscience of sin any longer:
Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
3 But in them there is made a commemoration of sins every year.
Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
4 For it is impossible that with the blood of oxen and goats sin should be taken away.
Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5 Wherefore when he cometh into the world, he saith: Sacrifice and oblation thou wouldest not: but a body thou hast fitted to me:
Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
6 Holocausts for sin did not please thee.
Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
7 Then said I: Behold I come: in the head of the book it is written of me: that I should do thy will, O God.
Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
8 In saying before, Sacrifices, and oblations, and holocausts for sin thou wouldest not, neither are they pleasing to thee, which are offered according to the law.
Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
9 Then said I: Behold, I come to do thy will, O God: he taketh away the first, that he may establish that which followeth.
Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
10 In the which will, we are sanctified by the oblation of the body of Jesus Christ once.
V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
11 And every priest indeed standeth daily ministering, and often offering the same sacrifices, which can never take away sins.
A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
12 But this man offering one sacrifice for sins, for ever sitteth on the right hand of God,
Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
13 From henceforth expecting, until his enemies be made his footstool.
Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
14 For by one oblation he hath perfected for ever them that are sanctified.
Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
15 And the Holy Ghost also doth testify this to us. For after that he said:
Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
16 And this is the testament which I will make unto them after those days, saith the Lord. I will give my laws in their hearts, and on their minds will I write them:
Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17 And their sins and iniquities I will remember no more.
Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18 Now where there is a remission of these, there is no more an oblation for sin.
Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
19 Having therefore, brethren, a confidence in the entering into the holies by the blood of Christ;
Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
20 A new and living way which he hath dedicated for us through the veil, that is to say, his flesh,
Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
21 And a high priest over the house of God:
A majíce kněze velikého nad domem Božím,
22 Let us draw near with a true heart in fulness of faith, having our hearts sprinkled from an evil conscience, and our bodies washed with clean water.
Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
23 Let us hold fast the confession of our hope without wavering (for he is faithful that hath promised),
A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
24 And let us consider one another, to provoke unto charity and to good works:
A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
25 Not forsaking our assembly, as some are accustomed; but comforting one another, and so much the more as you see the day approaching.
Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
26 For if we sin wilfully after having the knowledge of the truth, there is now left no sacrifice for sins,
Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
27 But a certain dreadful expectation of judgment, and the rage of a fire which shall consume the adversaries.
Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
28 A man making void the law of Moses, dieth without any mercy under two or three witnesses:
Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
29 How much more, do you think he deserveth worse punishments, who hath trodden under foot the Son of God, and hath esteemed the blood of the testament unclean, by which he was sanctified, and hath offered an affront to the Spirit of grace?
Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
30 For we know him that hath said: Vengeance belongeth to me, and I will repay. And again: The Lord shall judge his people.
Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
31 It is a fearful thing to fall into the hands of the living God.
Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
32 But call to mind the former days, wherein, being illuminated, you endured a great fight of afflictions.
Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,
33 And on the one hand indeed, by reproaches and tribulations, were made a gazingstock; and on the other, became companions of them that were used in such sort.
Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
34 For you both had compassion on them that were in bands, and took with joy the being stripped of your own goods, knowing that you have a better and a lasting substance.
Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
35 Do not therefore lose your confidence, which hath a great reward.
Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
36 For patience is necessary for you; that, doing the will of God, you may receive the promise.
Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
37 For yet a little and a very little while, and he that is to come, will come, and will not delay.
Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
38 But my just man liveth by faith; but if he withdraw himself, he shall not please my soul.
Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
39 But we are not the children of withdrawing unto perdition, but of faith to the saving of the soul.
Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
