Ecclesiastes 7
1 A good name is better than precious ointments: and the day of death than the day of one’s birth.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 It is better to go to the house of mourning, than to the house of feasting: for in that we are put in mind of the end of all, and the living thinketh what is to come.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Anger is better than laughter: because by the sadness of the countenance the mind of the offender is corrected.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 The heart of the wise is where there is mourning, and the heart of fools where there is mirth.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 It is better to be rebuked by a wise man, than to be deceived by the flattery of fools.
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 For as the crackling of thorns burning under a pot, so is the laughter of a fool: now this also is vanity.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Oppression troubleth the wise, and shall destroy the strength of his heart.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Better is the end of a speech than the beginning. Better is the patient man than the presumptuous.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Be not quickly angry: for anger resteth in the bosom of a fool.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Say not: What thinkest thou is the cause that former times were better than they are now? for this manner of question is foolish.
Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Wisdom with riches is more profitable, and bringeth more advantage to them that see the sun.
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 For as wisdom is a defence, so money is a defence: but learning and wisdom excel in this, that they give life to him that possesseth them.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Consider the works of God, that no man can correct whom he hath despised.
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 In the good day enjoy good things, and beware beforehand of the evil day: for God hath made both the one and the other, that man may not find against him any just complaint.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 These things also I saw in the days of my vanity: A just man perisheth in his justice, and a wicked man liveth a long time in his wickedness.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Be not over just: and be not more wise than is necessary, lest thou become stupid.
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Be not overmuch wicked: and be not foolish, lest thou die before thy time.
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 It is good that thou shouldst hold up the just, yea and from him withdraw not thy hand: for he that feareth God, neglecteth nothing.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Wisdom hath strengthened the wise more than ten princes of the city.
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 For there is no just man upon earth, that doth good, and sinneth not.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 But do not apply thy heart to all words that are spoken: lest perhaps thou hear thy servant reviling thee.
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 For thy conscience knoweth that thou also hast often spoken evil of others.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 I have tried all things in wisdom. I have said: I will be wise: and it departed farther from me,
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 Much more than it was: it is a great depth, who shall find it out?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 I have surveyed all things with my mind, to know, and consider, and seek out wisdom and reason: and to know the wickedness of the fool, and the error of the imprudent:
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 And I have found a woman more bitter than death, who is the hunter’s snare, and her heart is a net, and her hands are bands. He that pleaseth God shall escape from her: but he that is a sinner, shall be caught by her.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 Lo this have I found, said Ecclesiastes, weighing one thing after another, that I might find out the account,
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 Which yet my soul seeketh, and I have not found it. One man among a thousand I have found, a woman among them all I have not found.
Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Only this I have found, that God made man right, and he hath entangled himself with an infinity of questions. Who is as the wise man? and who hath known the resolution of the word?
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
