Ecclesiastes 6
1 There is also another evil, which I have seen under the sun, and that frequent among men:
Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:
2 A man to whom God hath given riches, and substance, and honour, and his soul wanteth nothing of all that he desireth: yet God doth not give him power to eat thereof, but a stranger shall eat it up. This is vanity and a great misery.
Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.
3 If a man beget a hundred children, and live many years, and attain to a great age, and his soul make no use of the goods of his substance, and he be without burial: of this man I pronounce, that the untimely born is better than he.
Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.
4 For he came in vain, and goeth to darkness, and his name shall be wholly forgotten.
Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.
5 He hath not seen the sun, nor known the distance of good and evil:
Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.
6 Although he lived two thousand years, and hath not enjoyed good things: do not all make haste to one place?
A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?
7 All the labour of man is for his mouth, but his soul shall not be filled.
Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.
8 What hath the wise man more than the fool? and what the poor man, but to go thither, where there is life?
Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?
9 Better it is to see what thou mayst desire, than to desire that which thou canst not know. But this also is vanity, and presumption of spirit.
Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.
10 He that shall be, his name is already called: and it is known, that he is man, and cannot contend in judgment with him that is stronger than himself.
Èímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.
11 There are many words that have much vanity in disputing.
A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?
12 What needeth a man to seek things that are above him, whereas he knoweth not what is profitable for him in his life, in all the days of his pilgrimage, and the time that passeth like a shadow? Or who can tell him what shall be after him under the sun?
Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?
