2 Corinthians 3
1 Do we begin again to commend ourselves? Or do we need (as some do) epistles of commendation to you, or from you?
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?
2 You are our epistle, written in our hearts, which is known and read by all men:
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 Being manifested, that you are the epistle of Christ, ministered by us, and written not with ink, but with the Spirit of the living God; not in tables of stone, but in the fleshly tables of the heart.
Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 And such confidence we have, through Christ, towards God.
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 Not that we are sufficient to think any thing of ourselves, as of ourselves: but our sufficiency is from God.
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 Who also hath made us fit ministers of the new testament, not in the letter, but in the spirit. For the letter killeth, but the spirit quickeneth.
Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.
7 Now if the ministration of death, engraven with letters upon stones, was glorious; so that the children of Israel could not steadfastly behold the face of Moses, for the glory of his countenance, which is made void:
A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 How shall not the ministration of the spirit be rather in glory?
I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 For if the ministration of condemnation be glory, much more the ministration of justice aboundeth in glory.
Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.
10 For even that which was glorious in this part was not glorified, by reason of the glory that excelleth.
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.
11 For if that which is done away was glorious, much more that which remaineth is in glory.
Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 Having therefore such hope, we use much confidence:
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,
13 And not as Moses put a veil upon his face, that the children of Israel might not steadfastly look on the face of that which is made void.
A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 But their senses were made dull. For, until this present day, the selfsame veil, in the reading of the old testament, remaineth not taken away (because in Christ it is made void).
Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
15 But even until this day, when Moses is read, the veil is upon their heart.
Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.
16 But when they shall be converted to the Lord, the veil shall be taken away.
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.
17 Now the Lord is a Spirit. And where the Spirit of the Lord is, there is liberty.
Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.
18 But we all beholding the glory of the Lord with open face, are transformed into the same image from glory to glory, as by the Spirit of the Lord.
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
