1 Corinthians 13
1 If I speak with the tongues of men, and of angels, and have not charity, I am become as sounding brass, or a tinkling cymbal.
Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.
2 And if I should have prophecy and should know all mysteries, and all knowledge, and if I should have all faith, so that I could remove mountains, and have not charity, I am nothing.
A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
3 And if I should distribute all my goods to feed the poor, and if I should deliver my body to be burned, and have not charity, it profiteth me nothing.
A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.
4 Charity is patient, is kind: charity envieth not, dealeth not perversely; is not puffed up;
Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
5 Is not ambitious, seeketh not her own, is not provoked to anger, thinketh no evil;
V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6 Rejoiceth not in iniquity, but rejoiceth with the truth;
Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
7 Beareth all things, believeth all things, hopeth all things, endureth all things.
Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
8 Charity never falleth away: whether prophecies shall be made void, or tongues shall cease, or knowledge shall be destroyed.
Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.
9 For we know in part, and we prophesy in part.
Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.
10 But when that which is perfect is come, that which is in part shall be done away.
Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
11 When I was a child, I spoke as a child, I understood as a child, I thought as a child. But, when I became a man, I put away the things of a child.
Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.
12 We see now through a glass in a dark manner; but then face to face. Now I know I part; but then I shall know even as I am known.
Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
13 And now there remain faith, hope, and charity, these three: but the greatest of these is charity.
Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.
