Psalms 137

1 By the rivers of Babylon, there we sat down; yea, we wept when we remembered Zion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 We hanged our harps upon the willows in the midst thereof.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 For there they that carried us away captive required of us a song; and they that made us wail [required] mirth, [saying, ] Sing us [one] of the songs of Zion.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 How should we sing a song of Jehovah's upon a foreign soil?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 If I forget thee, Jerusalem, let my right hand forget [its skill];

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 If I do not remember thee, let my tongue cleave to my palate: if I prefer not Jerusalem above my chief joy.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Remember, O Jehovah, against the sons of Edom, the day of Jerusalem; who said, Lay [it] bare, Lay [it] bare, down to its foundation!

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 Daughter of Babylon, who art to be laid waste, happy he that rendereth unto thee that which thou hast meted out to us.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Happy he that taketh and dasheth thy little ones against the rock.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.