Psalms 104
1 Bless Jehovah, O my soul! Jehovah my God, thou art very great; thou art clothed with majesty and splendour;
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Covering thyself with light as with a garment, stretching out the heavens like a tent-curtain; —
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Who layeth the beams of his upper chambers in the waters, who maketh clouds his chariot, who walketh upon the wings of the wind;
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Who maketh his angels spirits; his ministers a flame of fire.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 He laid the earth upon its foundations: it shall not be removed for ever.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Thou hadst covered it with the deep, as with a vesture; the waters stood above the mountains:
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 At thy rebuke they fled, at the voice of thy thunder they hasted away; —
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 The mountains rose, the valleys sank, unto the place which thou hadst founded for them; —
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Thou hast set a bound which they may not pass over, that they turn not again to cover the earth.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 He sendeth the springs into the valleys: they run among the mountains;
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 They give drink to every beast of the field; the wild asses quench their thirst.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 The birds of heaven dwell by them; they give forth their voice from among the branches.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 He watereth the mountains from his upper-chambers: the earth is satisfied with the fruit of thy works.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 He maketh the grass to grow for the cattle, and herb for the service of man; bringing forth bread out of the earth,
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 And wine which gladdeneth the heart of man; making [his] face shine with oil; and with bread he strengtheneth man's heart.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 The trees of Jehovah are satisfied, the cedars of Lebanon, which he hath planted,
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Where the birds make their nests; [as for] the stork, the fir trees are her house.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 The high mountains are for the wild goats; the cliffs, a refuge for the rock-badgers.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 He made the moon for seasons: the sun knoweth its going down.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Thou makest darkness, and it is night, wherein all the beasts of the forest creep forth:
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 The young lions roar after the prey, and to seek their food from God.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 The sun ariseth, they retreat, and lay them down in their dens.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Man goeth forth unto his work, and to his labour until the evening.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 How manifold are thy works, O Jehovah! in wisdom hast thou made them all: the earth is full of thy riches.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Yonder is the great and wide sea: therein are moving things innumerable, living creatures small and great.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 There go the ships; [there] that leviathan, which thou hast formed to play therein.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 These all look unto thee, that thou mayest give their food in its season:
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 That thou givest unto them, they gather; thou openest thy hand, they are filled with good.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Thou hidest thy face, they are troubled; thou takest away their breath, they expire and return to their dust.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Thou sendest forth thy spirit, they are created, and thou renewest the face of the earth.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 The glory of Jehovah will endure for ever; Jehovah will rejoice in his works.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 He looketh on the earth, and it trembleth; he toucheth the mountains, and they smoke.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 I will sing unto Jehovah as long as I live; I will sing psalms to my God while I have my being.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 My meditation shall be pleasant unto him; I will rejoice in Jehovah.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Sinners shall be consumed out of the earth, and the wicked shall be no more. Bless Jehovah, O my soul. Hallelujah!
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
