Lamentations 5
1 Remember, O Jehovah, what is come upon us; consider, and see our reproach.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Our inheritance is turned to strangers, our houses to aliens.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 We are orphans and fatherless, our mothers are as widows.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Our water have we to drink for money, our wood cometh unto us for a price.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Our pursuers are on our necks: we are weary, we have no rest.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 We have given the hand to Egypt, [and] to Asshur, to be satisfied with bread.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Our fathers have sinned, [and] they are not; and we bear their iniquities.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Bondmen rule over us: there is no deliverer out of their hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 We have to get our bread at the risk of our lives, because of the sword of the wilderness.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Our skin gloweth like an oven, because of the burning heat of the famine.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 They have ravished the women in Zion, the maids in the cities of Judah.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Princes were hanged up by their hand; the faces of elders were not honoured.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 The young men have borne the mill, and the youths have stumbled under the wood.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 The elders have ceased from the gate, the young men from their music.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 The joy of our heart hath ceased; our dance is turned into mourning.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 The crown is fallen from our head: woe unto us, for we have sinned!
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 For this our heart is faint; for these things our eyes have grown dim,
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Because of the mountain of Zion, which is desolate: foxes walk over it.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Thou, Jehovah, dwellest for ever; thy throne is from generation to generation.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Wherefore dost thou forget us for ever, dost thou forsake us so long time?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Turn thou us unto thee, Jehovah, and we shall be turned; renew our days as of old.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Or is it that thou hast utterly rejected us? Wouldest thou be exceeding wroth against us?
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
