Job 9
1 And Job answered and said,
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Of a truth I know it is so; but how can man be just with God?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If he shall choose to strive with him, he cannot answer him one thing of a thousand.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 He is wise in heart and mighty in strength: who hath hardened himself against him, and had peace?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Who removeth mountains, and they know it not, when he overturneth them in his anger;
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Who shaketh the earth out of its place, and the pillars thereof tremble;
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Who commandeth the sun, and it riseth not, and he sealeth up the stars;
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Who alone spreadeth out the heavens, and treadeth upon the high waves of the sea;
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Who maketh the Bear, Orion, and the Pleiades, and the chambers of the south;
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Who doeth great things past finding out, and wonders without number.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Lo, he goeth by me, and I see [him] not; and he passeth along, and I perceive him not.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Behold, he taketh away: who will hinder him? Who will say unto him, What doest thou?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 God withdraweth not his anger; the proud helpers stoop under him:
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 How much less shall I answer him, choose out my words [to strive] with him?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Whom, though I were righteous, [yet] would I not answer; I would make supplication to my judge.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 If I had called, and he had answered me, I would not believe that he hearkened to my voice, —
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 He, who crusheth me with a tempest, and multiplieth my wounds without cause.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 He suffereth me not to take my breath, for he filleth me with bitternesses.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Be it a question of strength, lo, [he is] strong; and be it of judgment, who will set me a time?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 If I justified myself, mine own mouth would condemn me; were I perfect, he would prove me perverse.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Were I perfect, [yet] would I not know my soul: I would despise my life.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 It is all one; therefore I said, he destroyeth the perfect and the wicked.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 If the scourge kill suddenly, he mocketh at the trial of the innocent.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 The earth is given over into the hand of the wicked [man]; he covereth the faces of its judges. If not, who then is it?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 And my days are swifter than a runner: they flee away, they see no good.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They pass by like skiffs of reed; as an eagle that swoops upon the prey.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 If I say, I will forget my complaint, I will leave off my [sad] countenance, and brighten up,
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 I am afraid of all my sorrows; I know that thou wilt not hold me innocent.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Be it that I am wicked, why then do I labour in vain?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 If I washed myself with snow-water, and cleansed my hands in purity,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Then wouldest thou plunge me in the ditch, and mine own clothes would abhor me.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 For he is not a man, as I am, that I should answer him; that we should come together in judgment.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 There is not an umpire between us, who should lay his hand upon us both.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Let him take his rod away from me, and let not his terror make me afraid,
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 [Then] I will speak, and not fear him; but it is not so with me.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
