Job 4
1 And Eliphaz the Temanite answered and said,
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 If a word were essayed to thee, wouldest thou be grieved? But who can refrain from speaking?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Behold, thou hast instructed many, and thou hast strengthened the weak hands;
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Thy words have upholden him that was stumbling, and thou hast braced up the bending knees:
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now it is come upon thee, and thou grievest; it toucheth thee, and thou art troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Hath not thy piety been thy confidence, and the perfection of thy ways thy hope?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Remember, I pray thee, who that was innocent has perished? and where were the upright cut off?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Even as I have seen, they that plough iniquity and sow mischief, reap the same.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 By the breath of God they perish, and by the blast of his nostrils are they consumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roar of the lion, and the voice of the fierce lion, and the teeth of the young lions, are broken;
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The old lion perisheth for lack of prey, and the whelps of the lioness are scattered.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Now to me a word was secretly brought, and mine ear received a whisper thereof.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In thoughts from visions of the night, when deep sleep falleth on men: —
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Fear came on me, and trembling, and made all my bones to shake;
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 And a spirit passed before my face — the hair of my flesh stood up —
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 It stood still; I could not discern the appearance thereof: a form was before mine eyes; I heard a slight murmur and a voice:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Shall [mortal] man be more just than God? Shall a man be purer than his Maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Lo, he trusteth not his servants, and his angels he chargeth with folly:
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 How much more them that dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, who are crushed as the moth!
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 From morning to evening are they smitten: without any heeding it, they perish for ever.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Is not their tent-cord torn away in them? they die, and without wisdom.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
