Job 39
1 Knowest thou the time when the wild goats of the rock bring forth? dost thou mark the calving of the hinds?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Dost thou number the months that they fulfil? and knowest thou the time when they bring forth?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 They bow themselves, they give birth to their young ones, they cast out their pains;
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Their young ones become strong, they grow up in the open field, they go forth, and return not unto them.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Who hath sent out the wild ass free? and who hath loosed the bands of the onager,
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Whose house I made the wilderness, and the salt plain his dwellings?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 He laugheth at the tumult of the city, and heareth not the shouts of the driver;
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 The range of the mountains is his pasture, and he searcheth after every green thing.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Will the buffalo be willing to serve thee, or will he lodge by thy crib?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Canst thou bind the buffalo with his cord in the furrow? or will he harrow the valleys after thee?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Wilt thou put confidence in him, because his strength is great? and wilt thou leave thy labour to him?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Wilt thou trust him to bring home thy seed, and gather it into thy threshing-floor?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 The wing of the ostrich beats joyously — But is it the stork's pinion and plumage?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 For she leaveth her eggs to the earth, and warmeth them in the dust,
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 And forgetteth that the foot may crush them, or that the beast of the field may trample them.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 She is hardened against her young ones, as though they were not hers; her labour is in vain, without her concern.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 For God hath deprived her of wisdom, and hath not furnished her with understanding.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 What time she lasheth herself on high, she scorneth the horse and his rider.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Hast thou given strength to the horse? hast thou clothed his neck with the quivering mane?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Dost thou make him to leap as a locust? His majestic snorting is terrible.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 He paweth in the valley, and rejoiceth in [his] strength; he goeth forth to meet the armed host.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 He laugheth at fear, and is not affrighted; neither turneth he back from before the sword.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 The quiver rattleth upon him, the glittering spear and the javelin.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 He swalloweth the ground with fierceness and rage, and cannot contain himself at the sound of the trumpet:
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 At the noise of the trumpets he saith, Aha! and he smelleth the battle afar off, the thunder of the captains, and the shouting.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Doth the hawk fly by thine intelligence, [and] stretch his wings toward the south?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Doth the eagle mount up at thy command, and make his nest on high?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 He inhabiteth the rock and maketh his dwelling on the point of the cliff, and the fastness:
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 From thence he spieth out the prey, his eyes look into the distance;
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 And his young ones suck up blood; and where the slain are, there is he.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
